Elizaveta Maximová je vynikající herečka, která se ale v poslední době potýká i s jinými problémy, než je natáčecí program. Z jejího jména je jasné, že má kořeny v zahraničí, konkrétně v Rusku. Už na začátku invaze Ruska na Ukrajinu ale agresi země odmítla. I když si tím zavřela cestu za svou rodinou.
V seriálovém a filmovém světě přitahuje spíše temné role. V páté epizodě seriálu Případy 1. oddělení si například zahrála vražedkyni a pro média se rozpovídala o tom, jaké je podobnou roli natáčet.
V seriálu hrála ženu, která ačkoli je matkou, je také narkomankou. A kvůli závislosti je schopná i zabíjet. Není to ale poprvé, kdy se zhostila role záporáka. Ačkoli to pro ni není novinka, stále má chvíle, kdy je vyrovnání se s postavou náročné.
Náročnost role si uvědomila až po natáčení
„Nejtěžší pro mě bylo žít na place jako takové zvířátko, které se řídí jenom základními pudy, zároveň pracovat s křehkostí a zranitelností. Fyzickou náročnost role jsem si uvědomila několik dní po skončení natáčení, kdy mi došlo, že jsem nemohla kvůli neustálé shrbenosti najednou dosáhnout rukama ani na lýtka,“ popsala v rozhovoru pro Extra.
„Reakce na moji roli byly nečekaně potěšující. Nejvíc mě pobavila ta od kamarádky, se kterou jezdíme na jógové víkendy. Napsala mi, že se mnou už v životě nebude spát sama na pokoji,“ zasmála se pro změnu v rozhovoru pro iDNES.
Dodala, že jako herečka byla naštěstí nalíčená, a v reálném života tak vypadá úplně jinak. Jen tak si ji lidé proto na ulici nespojují s rolí vražedkyně. S náročným natáčením se nakonec vypořádala skvěle. O jejích hereckých výkonech není pochyb. V poslední době ale bojuje Maximová s jiným problémem. Má strach o svou rodinu, která se nachází v Rusku i na Ukrajině a je silně ovlivněna válkou.
Strach o rodinu
Svým postojem k válce se stala pro Putina a jeho režim nepřítelem. Sama se naštěstí nesetkává s tím, že by ji kvůli jejím ruským kořenům lidé brali nějak špatně. „V mé sociální bublině se s tím nesetkávám,“ říká s úlevou.
Maximová má rodinu jak v Rusku, tak na Ukrajině. Denně se o ně bojí a téma války řeší poměrně hodně. Podle některých by bylo v pořádku, kdyby mlčela, ona s tím ale nesouhlasí a stojí si za tím, že projevit názor je důležité.
„Všechno, co jsem k tomu chtěla říct veřejně, jsem řekla na demonstraci Milionu chvilek a na vyhlašování Českých lvů. Mé postoje se nezměnily, spíš ještě radikalizovaly. Jedna kolegyně mi říkala, že i kdybych od začátku války mlčela, tak by to všichni pochopili, protože tam mám přece tu rodinu. Koukala jsem na ni s údivem, protože mě ani na chvíli nenapadlo mlčet, cítila jsem, že bych si pak strašně nevážila sama sebe.“
Autor: Šárka Cvrkalová
