V minulém týdnu došlo v jedné z pražských středních odborných škol k tragickému incidentu. Student třetího ročníku v kabinetě mačetou zabil svého učitele, pravděpodobně kvůli prospěchu. Opět se tak vyvolala otázka, zda je v českých školách bezpečno.
Bezprostředně po incidentu na tuto otázku odpovídal i ministr školství Petr Gazdík. Pro iDNES například v souvislosti se zavedením bezpečnostních rámů do škol uvedl následující: „Nevím, jestli by byly dostatečně schopné vyřešit situaci a na kolik by to byla komplikace pro běžný život škol. Jestli by to víc neodneslo, než přineslo,“ řekl Gazdík.
Současně ubezpečil veřejnost, že do bezpečnosti škol se investuje mnoho. „Z tohoto hlediska jsou školy vybavené dostatečně. To, že jsme se dostali do situace, že žák zabije učitele, to je něco, co se nemělo stát a co musíme vyhodnotit hlubší analýzou. Může to být výsledek covidu nebo i jiných věcí. Tento případ bohužel vejde do dějin školství,“ pokračoval ministr.
Redakce Přehledně24 však požádala několik odborníků o jejich názor, zda je bezpečnost na školách, ale i v dalších státních či veřejných institucích, dostačující, nebo zda by se měla zavést i vzhledem k tomuto incidentu nová opatření.
Bezpečnostní rámy problém neřeší
Většina oslovených odborníků na bezpečnost se však domnívá, že incident byl pouze ojedinělou a výjimečnou záležitostí a bezpečnost na školách i v úřadech je zajištěna dobře. Bezpečnostní rámy jako takové by pak byly v mnoha případech spíše kontraproduktivní.
Někteří se tak vyloženě postavili proti zavedení bezpečnostních rámů. Například Jakub Drmola z Masarykovy univerzity podotkl, že čistě prakticky a pragmaticky vzhledem k rozsahu tohoto problému a frekvenci podobných útoků je nepřiměřené umisťovat plošně do všech škol detekční rámy.
„To by bylo naprosté plýtvání finančními i lidskými zdroji a časem. Navíc, pokud se bude student chtít nějak plánovaně pomstít učiteli, tedy ne v akutním afektu, tak ho takové opatření stejně nezastaví,“ uvedl Drmola.
Podobné stanovisko zastává i Radek Zapletal, bezpečnostní poradce ze Securitas ČR: „Bezpečnostní rámy jsou nákladné robustní řešení proti nebezpečí zvenku, vyžadují však trvalou obsluhu a servis. V podmínkách školy je vhodnějším (a již často nasazovaným) řešením instalace elektronické recepce u vstupních dveří. Takový prvek může zabránit vstupu nežádoucích osob hlavně v průběhu vyučování.“
Bezpečnostní rámy nemají smysl ani podle Stanislava Makovičky, lektora bezpečnostně právních činností, a to z několika důvodů. „Zaprvé, incidentů ve školách není tolik v posledních letech, aby to vyžadovalo plošné systémové řešení. Zadruhé, vedle nákladů na pořízení rámů a jejich provoz je nutné připočítat náklady na obsluhu rámu. Do školy jsou totiž vnášeny předměty obsahující kovové části, tyto předměty budou rámy aktivovat, přitom se může jednat o školní pomůcky, např. propisky, kružítka, a dále o osobní prostředky typu mobilních telefonů apod.“
Za stavem bezpečnosti stojí legaslativa i finance
Jiří Giptner z Dignitary Service navíc připomíná, že v řadě nejen státních institucí za bezpečnost odpovídají nekompetentní osoby. „Vzezření ostrahy, schopnost komunikace či reakce na nestandardní události, úroveň zaškolení personálu atp. Soukromé bezpečnostní služby se v řadě případů staly pouhými přeprodejci zdravotně znevýhodněných osob, které ale mají chuť pracovat, byť některé úkoly zjevně nemohou zvládnout.“
Příčiny jsou podle Giptnera dvě. „Jednak zájem zákazníka o co nejnižší cenu, což je sice logické, ale nesmyslně nastavená cena automaticky zohledňující příspěvek státu na invalidy má za následek velmi pofidérní úroveň poskytované služby. U veřejných zakázek vnímám obavu členů hodnotící komise z pozdějšího nařčení z porušování povinností při správě cizího majetku.“
Plánovaný útok vs. náhlý exces
„V případě včerejšího napadení učitele v Praze šlo o útok zevnitř školy. Takovému ojedinělému excesu se prakticky nedá zabránit s pomocí technologií, záchranou může být jen aktivní sebeobrana učitele,“ upozorňuje i Radek Zapletal.
Giptnerovo stanovisko je podobné: „Žáci i zaměstnanci školy mohou vnést do budovy prakticky cokoliv. Ačkoliv školní řád na nebezpečné předměty pamatuje, zřídka dochází k praktickému ověřování, zda jsou pravidla dodržována.“
Bezpečnostní rámy by tedy neřešily ty situace, kdy útočník použije jako zbraň to, co už ve škole je. „Školní řád, vydaný na základě Školského zákona, by mohl stanovit zákazy vnášení zbraní, ovšem samotný zákaz bude platit pro osoby v režimu školního řádu, tedy zaměstnance a žáky školy. Pokud se ho rozhodne někdo z nich porušit, nebude existovat jiný postih než v rámci školského zákona,“ dodává Makovička.
Současně ale Zapletal navrhuje určitou variantu, která by mohla v takovýchto případech pomoci: „Určitou pomocí by mohla být bezpečnostní tísňová tlačítka napojená na zabezpečovací systém školy, umožňující kromě spuštění poplachu třeba uzamčení určitých zón.“
„Pokud by mělo být nastaveno plošně omezení vstupu se zbraněmi do vybraných objektů (úřady, školy, bankovní instituce), muselo by to být zákonem, jako je tomu např. v současné době zákonem o soudech a soudcích. Zákon o střelných zbraních a střelivu již nyní stanoví povinnost orgánům veřejné moci, vynucujícím zákaz vstupu se zbraní do svých úředních či chráněných prostor, umožnit jejímu držiteli uložení krátké zbraně v souladu se zákonem,“ vysvětluje Makovička.
A pokračuje: „Oproti tomu vnášení zbraní do jiných, např. komerčních prostor je založeno pouze na vůli provozovatele takového objektu a vědomí držitele zbraně toto omezení respektovat. Např. při vstupu do banky vyjadřuje klient banky konkludentní souhlas s omezeními, nastavenými bankou, jako je zákaz vnášení zbraní, konzumace jídla, vstupu se zvířaty apod., ale uplatňování práva v případě nerespektování těchto pravidel je případem pro civilní soudy.“
Podle Giptnera je tak zapotřebí určit do budoucna správnou cestu, po které půjdeme dlouhodobě a koncepčně. „Po každém větším problému či tragédii podobné této chceme rychle a jasně konat, ale bez zmíněného opravdu důkladného a nezávislého posouzení stavu bezpečnosti veřejných institucí, a to včetně personálních záležitostí, se bude jednat o pouhé ostrůvky, které vyřeší pouze dílčí problémy, a to ještě pouze dočasně,“ dodal Giptner.
Vnímání bezpečnosti se však podle Giptnera mění v čase na základě osobní zkušenosti, a posouvají se tak hranice toho, co vlastně ještě považujeme za normální. Pro tuto chvíli se však odborníci shodují, že systémové řešení pomocí zavedení bezpečnostních rámů není na místě.
Zdroj: Přehledně24, iDNES
Autor: Anna-Marie Rabová
