Zakladatel iniciativy Pro čistou církev a bývalý církevní soudce Jan Rozek pracoval v brněnské diecézi, obdržel dokonce medaili za vynikající činnost. Po spuštění projektu Pro čistou církev, který měl pomáhat obětem sexuálního obtěžování ze strany kněží, byl ale odvolán. V rozhovoru pro Tvnoviny.sk přiblížil fungování iniciativy i postoj církve k této problematice.
Pracovní náplní církevního soudce jsou nejčastěji různé přestupky kněží, ale často musí například zkoumat i různé stránky církevního manželství, papežské výjimky pro zájemce o sňatek nebo se angažovat v kauzách mezi laiky a kněžími.
Církevním soudcem se Rozek stal po studiu ve Vranově u Brna, kde byl obor zřízen papežskou univerzitou v polském Lublinu. „Kromě kněžích se tam tehdy dostalo výjimečně i pár laiků, mezi nimi jsem byl i já,“ prozradil bývalý církevní soudce.
Iniciativa pro oběti sexuálního násilí se církvi nelíbila
Rozkovo působení v brněnské diecézi bylo pozitivně hodnoceno jak kněžími, tak i věřícími. Poté se však rozhodnul založit iniciativu Pro čistou církev, prostřednictvím které začal komunikovat s oběťmi sexuálního násilí, často spojeného s představiteli církve. Tímto krokem si vysloužil odvolání z funkce. Mezi věřícími se však povědomí o této skupině rychle rozšířilo.
Největším problémem obětí sexuálního násilí je podle Rezka strach o něm komukoliv říct. Ani v opačném případě se ale oběti nemusí dočkat zastání „V katolické církvi to má následující průběh: Zajdete za knězem, děkanem, vyslechne si vás a řekne, že je to opravdu hrozné a musí se s tím něco dělat. V drtivé většině případů se však nestane vůbec nic,“ popsal Rezek.
Uvedl také, že se někteří duchovní neštítí provádět sexuální obtěžování přímo v kostele či zpovědnici. „Existují tu kněží, kteří se dívají na porno s chlapci, opijí ministranty, vyspí se s nimi a podobně. Nejhorší jsou takové případy, kdy kněz na své oběti pracuje dlouhodobě,“ řekl.
Církev je pro pedofily bezpečnější než školství
Kromě toho, že se oběti často stydí o obtěžování mluvit, někdy je podle Rozka ani nevnímají jako problematické. „Problém totiž je, že se zde projevuje tzv. stockholmský syndrom. Často si zejména ženy myslí, že byly jediné, koho měl daný kněz rád. Aktivně ho chrání a jiné oběti jsou schopné jít po krku. Je to velmi nepříjemné,“ vysvětlil.
Narazil i na téma pedofilie. Podle Rozka je dokázáno, že pedofilové přímo hledají organizace, v nichž by mohli nerušeně působit, ať už se jedná o školy nebo církve. Podstatný rozdíl je ale v tom, jak se konkrétní instituce zachová, když podobné chování zaznamená. Učitel bude okamžitě vyloučen a potrestán.
„Bude-li pedofil knězem, biskup ho bude přehazovat na různé strany diecéze, až se na to zapomene. Pokud se na to náhodou nezapomene, přeloží ho do jiné země, například ze Slovenska do Česka. Znamená to, že je perfektně krytý. Zaprvé biskupem, za druhé věřícími lidmi,“ uzavírá Rozek.
Autor: Aneta Střechová
