Husitské války probíhaly v letech 1419 a 1434. Rozhodně byste tehdy husity nechtěli při svých výpravách potkat. Historici jsou dnes sice schopni mluvit o veškerých zbraních, které v bitvách používali, ale současně uznávají, že jejich největší síla a um tkvěly v taktice jejich boje.
Husité si totiž sami byli moc dobře vědomi svých slabin, které se ale rozhodli využít v boji s nepřítelem. Nikdo z nich nebyl úplně silný, a ve svých řadách proto neměli silnější jednotky, které by unesly i odpovídající těžké brnění. Zaměřili se tedy na nevýhody těchto brnění, která chránila těla jejich nepřátel.
Rychlost rozhodla o výhře
Jak bylo zmíněno, své slabiny využili ke své výhře. Počítali totiž s tím, že nepřítel je po zuby ozbrojený těžkým brněním, díky kterému je pomalý a není tak hbitý. I proto vždy bojovali v terénu, který byl hrbolatý, aby protivník měl značný problém cokoliv udělat.
Při bojích tak byli husité rychlí a mrštní, což jim stačilo k mnoha vítězstvím. Husité ale byli většinou chudí rolníci a sedláci, kteří se museli naučit bojovat s tím, co měli. Většina klasických zbraní byla tehdy na pořízení drahá, tedy si je nemohli dovolit. V ruce tak při bojích drželi kosy, srpy a jiné předměty pro běžné užití.
Ale občas si vyrobili i vlastní zbraně z dostupných materiálů, které si mohli dovolit. I to se ukázalo z historického hlediska jako dobrá taktika, protože to mnohé vojáky z druhých řad zaskočilo.
Co neměli, si vyrobili
Husité si uměli vyrobit řemdihy, kropáče, palcáty i kuše. Tyto zdánlivě jednoduché zbraně se ukázaly v boji jako velmi účinné. Nakonec se taková koule s bodáky visící z dřevěné násady nebo na ní rovnou připevněná stala jedním ze symbolů těchto válek.
Ve válkách ale často byli i mnohem menší vojáci, konkrétně děti. Ty většinou uměly moc dobře pracovat s prakem, čehož ve válkách využily. Dospělí vojáci pak obsluhovali útočná děla v zálohách.
Čtěte také:
Sběratel provozoval muzeum zaměřené na 2. světovou válku. Zadržoval zbraně, tvrdí policie
Husité chtěli těmito válkami docílit především náboženské rovnosti. A protože byli plni odhodlání, nakonec se jim jejich vysněný cíl splnil. Podle historiků byli ale především dost houževnatí a ničeho se díky své povaze a nátuře nezalekli, což jim v mnoha situacích hrálo do karet.
Husitské války skončili v roce 1436 vyhlášením basilejských kompaktát, tedy ujednáním mezi husity a katolickou církví. Čechy se nakonec pod vládou Zikmunda Lucemburského proměnily v království dvojího lidu, tedy husitů a katolíků.
Zdroj: History.com, Wikipedia
Autor: Ivan Glaser
