Spor kardinála Dominika Duky a právníka Ronalda Němce s brněnskými divadly se dostal až k nejvyššímu soudu. Ten dnes v pondělí, že neshledal důvod pro omluvu za zásah do osobnostních práv. Tu požadoval právě Duka, a to za uvedení dvou her během festivalu Divadelní svět Brno. Neboť hry obsahovaly prvky, které měly urážet a kritizovat římskokatolickou církev a zesměšňovat křesťanské symboly.
Soud zveřejnil rozsudek, kde upozorňuje, že Duka mohl aktivně vystupovat proti obsahu z pozice svého úřadu, musel by ale hry nejprve vidět. „I ke skutečně zasvěcené a přesvědčivé roli v takové diskusi by ovšem byla zapotřebí znalost celého obsahu a vyznění her, kterou žalobci nedisponují,“ vysvětlil soudce.
Duka hry žaloval přesto, že je neviděl
Na to zareagoval Duka s Němcem v prohlášení zaslaném ČTK. „Žalobci respektují rozhodnutí soudu, byť se s ním neztotožňují. NS ČR tvrdí, že dovolání nemohlo být vyhověno, protože žalobci na hře nebyli, a tedy nemají aktivní legitimaci pro podání žaloby. Žalobci principiálně nesouhlasí se znevažováním symbolů, jako je česká vlajka vytažená z lůna ženy, Ježíše, co znásilňuje muslimku, a jiné,“ stojí v prohlášení.
Soud však pro takto postavené zobecňování neměl pochopení. Mimo jiné uvedl, že nelze nijak dokázat, že hry pohoršily všechny křesťany nebo zda je problém pouze na straně kardinála. Navíc hry žádným způsoben nebránily žalobcům praktikovat i nadále svou víru.
Ve sporu se jednalo o hru Prokletí, jehož tématem je zneužívání nezletilých kněžími, a hru Naše násilí a vaše násilí, kde se kritizuje vztah moderní západní společnosti k muslimského světu. Zde se nejvíce hovořilo o scéně, kdy herec ztělesňující Ježíše znásilní muslimskou ženu. Obě inscenace pochází od režiséra Olivera Frljiče.
Žalobu nejprve zamítl Městský soud v Brně. Duka s Němcem se odvolali a případ přešel ke krajskému soudu v Brně, ani zde však neuspěli. Oba soudy shodně kladly důraz na svobodu slova a svobodu uměleckého projevu. Podle nich je jedním z důležitých prvků umění právě otevírat témata, byť třeba kontroverzním způsobem.
„Rozhodnutí soudu vítám a kromě jiného jej vnímám jako důležitou součást veřejné debaty, kterou chtěla obě představení vyvolat. Dopad na společnost a veřejná diskuse jsou ostatně smyslem divadla obecně. Potěšilo mě zdůvodnění soudu, které je nejen obsáhlé, ale také citlivé,“ vyjádřil své nadšení pro ČTK ředitel Centra experimentálního divadla Miroslav Oščatka.
Soudy se zastaly práva umělecký projev
Vyjádřil se také ředitel Národního divadla Brno. Ten je ovšem rád, že celá kauza už je konečně u konce. „Právo na svobodu projevu, tedy v tomto případě právo na svobodu umělecké tvorby, nijak nenarušilo právo na svobodu vyznání, jak se žalující snaží celou dobu přesvědčit naši společnost. Pokud soudy opakovaně pokládají argumentaci žalobců za absurdní, je nejvyšší čas potlačit zuřivost a hněv a vydat se vpřed k něčemu pozitivnímu,“ řekl pro ČTK.
Nejvyšší soud ve svém rozsudku upozornil, že existuje svoboda volby náboženství, člověk by tedy neměl být žádným způsobem za tento názor souzen. Existuje ale i svoboda určitého uměleckého projevu, jehož smyslem je klást otázky a nastavovat zrcadlo. Byť forma toho může být pro někoho šokující.
Autor: Markéta Krejčí
