V médiích se opakovaně objevují informace o tom, že v posledních letech přibývá dětí s vadou řeči a logopedové na ně nestačí. Podle článku, který v tomto týdnu vydaly Novinky, je vina na straně rodičů, neboť na své děti nemají dostatek času, aby se dětem v jejich vývoji dostatečně věnovali. Miroslav Kalousek ve svém příspěvku na twitteru s tímto tvrzením nesouhlasí a tvrdí, že rodiče čas mají, jen ho svým dětem nevěnují. Podle mě jsou správná obě tvrzení, ale problém vidím ještě jinde.
Tento text je komentářem autorky.
Bývalý poslanec Miroslav Kalousek má do jisté míry pravdu. Znám spoustu rodin, kde se rodiče spoléhají na to, že se dítě prostě nějak zabaví samo, nebo že se mu věnují dostatečně. Znám ale také rodiče, kteří skutečně nemají tolik volného času, kolik by ho svým dětem chtěli věnovat, protože pracují, aby rodinu uživili, nebo se starají o své další příbuzné, kteří jejich pomoc nutně potřebují.
Co si budeme povídat, současná ekonomická situace nedovoluje každé matce trávit celý den jen péčí o dítě. Musí se také postarat o domácnost, ale často si jakýmkoliv způsobem snaží přivydělat. Problém ale přesto vidím jinde, rodiče totiž nechtějí slyšet, že je s jejich dítětem něco špatně.
Kritika okolí
Mám kolem sebe spoustu maminek, jejichž děti jsou v kojeneckém nebo předškolním věku. Sama mám čtyřměsíčního syna. A každá z těchto maminek včetně mě dělá vše pro to, aby se o své dítě starala co nejlépe.
Posloucháme různé podcasty, sledujeme videa, čteme odborné publikace i diskuze, abychom našly ten správný přístup, jak vychovávat dítě, učit ho mluvit či se chovat v restauraci. A světe, div se, každá máme úplně jiný přístup.
Co nás ale spojuje, je všudypřítomná kritika okolí. Kamkoliv přijdeme, každý nám říká, co by naše dítě už mělo umět, jak by se mělo chovat, co by mělo jíst… I dobře míněná rada je ale vlastně kritikou, že něco děláme jinak, než by si někdo jiný (naše matka, babička, kamarádka, doktorka) představoval. A když je toho moc, přestáváme tyto podněty vnímat, respektive je nechceme slyšet.
Neochota poslouchat
Když nám tedy paní učitelka ve školce nebo ve škole doporučí návštěvu logopedie, její názor mnohdy zpochybňujeme jako kritický, neodborný, nekompetentní, zbytečný.
Mám kamarádku, která učí děti v první třídě. Vyprávěla mi mimo jiné o mamince, které na třídních schůzkách doporučila, aby syna vzala k logopedovi, protože špatně vyslovuje a už to začíná být problém. Maminka jí odpověděla, že má tři děti, a proto na to nemá čas. V jiném rozhovoru však táž maminka řekla, že chtějí s manželem čtvrté dítě. A na to čas mít budou?
Nebo jiný případ. Svým známým jsem říkala, že jejich pětiletému synovi je špatně rozumět a že má problém se sykavkami. Osvojování jazyka jsem částečně studovala na fakultě, takže si myslím, že můj názor není úplně mimo. Ale rodiče chlapce mi řekli, že je to v pohodě a že z toho vyroste a naučí se to ve škole, kam má od září nastoupit. Třeba se to povede, ale osobně si myslím, že k logopedovi nakonec zamíří.
Jak z toho ven? Stačí poslouchat
Tak či onak, z obou případů vyplývá především to, že rodiče kritiku odmítli. Nikdo z nás si nepřeje slyšet, že své dítě zanedbává, že jej vychovává špatně nebo že se mu nevěnuje. Pak ale odsoudíme i dobře míněnou radu. Třeba od mladé učitelky, protože si myslíme, že je nekompetentní, nezkušená nebo moc aktivní. Přitom zrovna mladá učitelka může včasným zásahem zamezit spoustě dalších starostí.
Jak tedy z toho vybruslit? Ponechme stranou, že rodiče by měli být soudní a kritiku si vzít k srdci a třeba se i podle ní řídit. Rodiče by ale měli mít především podmínky k tomu, aby se svým dětem dostatečně věnovali. Měli by být správně instruováni, jak se svým dítětem pracovat, případně kde požádat o pomoc. A to nemluvím o adekvátních finančních podmínkách, které by mnoha rodinám situaci značně ulehčily.
Pokud se totiž budou rodiče ve své pozici cítit komfortně, budou konečně vnímat to, co a jak jim jejich dítě vlastně říká. Zda jej budou i poslouchat, je ale už jen na nich.
Autor: Anna-Marie Malínková
