Ve Walesu od pondělí 21. března platí úplný zákaz fyzických trestů na dětech, jak jsme psali zde. Rodič, který udeří své dítě, tedy může být za tento čin nejen souzen za napadení a může být zatčen, ale dokonce bude mít podle BBC zápis v rejstříku trestů. Zavedení takového zákona bylo podle zastánců zákona zapotřebí kvůli ochraně dětí před krutým zacházením.
Tělesné trestání dětí bylo ve Walesu nezákonné již déle, ale menší políčky byly za určitých okolností přípustné. Stejné opatření platí od roku 2020 i ve Skotsku, Anglie a Severní Irsko jsou v tomto ohledu mírnější.
V České republice zatím zákon tělesné tresty na dětech nezakazuje. Redakci Přehledně24 však zajímaly názory odborníků z řad psychologů, lékařů, rodičů i sociálních pracovníků , zda by nebylo na místě zavést podobný zákon i v tuzemsku.
Z jejich reakcí vyplývá, že zapotřebí je minimálně daleko lepší uchopení výchovy jako takové. Rodič by totiž měl vědět, jak má dítě vychovávat, aby se k fyzickým trestům nemusel vůbec uchýlit.
Zakázat výchovné trestání zákonem?
Například lékařka Magdalena Danielová pro Přehledně24 uvedla: „Ač vím, jak tresty fungují na psychiku dítěte (snížení sebevědomí, vnitřní motivace, nedůvěra k rodičům), tak se stavím k jejich právnímu zákazu u nás v ČR negativně. Není tu totiž nastavená psychologická podpora a péče pro rodiny. Rodiče tak neumí pracovat s emocemi, vztekem a dítěti často ublíží v návalu emocí.“
Bude-li rodič podle Danielové ještě více pod tlakem, začne se cítit provinile a pak už je to často jen krok k depresím. „Osobně bych byla ráda, aby se fyzické tresty dětí snížily, cestu však vnímám jako komunikaci, ne represi.“
Obdobně to vidí také Lucie Machutová, matka tří dětí a zároveň aktivní koučka a specialistka na rodičovství. „Velká část rodičů ví, že není dobré děti bít. Ale i když se snaží, ne vždy se jim to povede. Ve vyhrocených situacích jim rupnou nervy a ruka jim ujede. Následně si to vyčítají.“
„V jejich případě obvinění z napadení, jejich zatčení ani zápis v trestním rejstříku nic neřeší. Ani jedno z toho do budoucna nezajistí, že se příště dokáží ovládnout. Kriminalizace rodičů tak není řešením,“ doplňuje.
Podle Machutové by jakékoliv fyzické tresty měly být postaveny mimo zákon. „Ale forma postihu se mi zdá přinejmenším nešťastná. Nijak nepracuje s prevencí. Řešením by tak byla větší osvěta mezi rodiči v oblasti respektující komunikace (tedy jak dát dítěti hranice i bez fyzických trestů) a dále práce na seberozvoji rodičů. Často v nás totiž děti otevírají staré rány z našeho vlastního dětství a my pak reagujeme tak, jak reagovali naši rodiče – převzali jsme to od nich.“
„Jednat s dětmi s respektem není pro současné rodiče jednoduché – sami to ve svém dětství nezažili. Je správné ukázat na nesmyslnost bití dětí, ale nedělejme z rodičů rovnou kriminálníky, když se jim hned nedaří,“ doplňuje Machutová.
Podle terapeutky pro emocionální zranění z dětství, zdravé vztahy a průvodkyně na cestě za radostí Moniky Nisznanské by byl takový zákaz na místě i u nás. „Jen by potřeboval jít ruku v ruce s edukací a prevencí násilí v široké společnosti, která by vedla k přenastavení mocnářského modelu chování dospělých vůči dětem. Také by bylo třeba najít zlatý střed mezi restriktivní a totálně volnou výchovou.“
„K takovému přenastavení může dojít v momentě, kdy především rodiče převezmou plnou zodpovědnost za své emoční prožívání a za své činy. Kdy zároveň začnou hledat cesty, jak v první řadě pomoci sobě, aby pro své děti mohli být co nejvíc láskyplnými, respektujícími a podporujícími rodiči. Když účastníkům mých seminářů naplno dojde, co sami potřebovali, když byli dětmi, velmi rychle nacházejí ke svým dětem úplně jinou, zdravější cestu. A především nacházejí cesty, jak sobě dopřát, co sami jako děti nedostali,“ popisuje své zkušenosti pro Přehledně24 Nisznanská.
Také psycholog Petr Kačena není jednoznačně přesvědčen, zda má být takové chování regulováno zákonem. „Osobně se domnívám, že lepší cestou je pomalejší kulturní změna než zákonná regulace. K tomu musí ale dopomáhat i (politické) elity. Ne jako třeba v případě nedávného obhajování fyzických trestů současným českým ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou.“
Je žádoucí se otázkou trestů ve společnosti zabývat
Podle lektora etikety, autora knih a publicisty Daniela Šmída je důležité se otázkou uzákonění zabývat. „Jsem přesvědčen o tom, že označení fyzického trestání dětí za trestný čin je zdviženým ukazovákem vyspělé společnosti, která musí nutně dbát na rovnoprávnosti všech členů společnosti. Jak vidno, tento zákon přinese své ovoce už jen tím, že se o něm i daleko za hranicemi Walesu diskutuje a problematika medializuje.“
„Žádné dítě si nezaslouží fyzický ani psychický trest. Je to násilí páchané na svěřené osobě, což může náš Trestní zákoník v hlavě IV, § 198 Týrání svěřené osoby nebo také § 199 Týrání osoby žijící ve společném obydlí jako týrání posoudit a pachatele odsoudit k peněžitým trestům i odnětí svobody,“ doplňuje pro Přehledně24 Šmíd.
Lubomír Krhut z Dětského domova Zašová pro Přehledně24 připomíná, že je žádoucí, aby rodiče věděli, jak mají správně postupovat ve výchově. „Dle mého názoru je to v současné době nastaveno dostatečně. Pokud rodič dítě bije tak, že má dítě stopy po násilí, lékař to ohlásí a koná. Pokud rodič dítěti ublíží tak, že toto potřebuje lékařské ošetření, tak na to zákon taky pamatuje. Nemůžeme ale trestat rodiče za to, že nezvládnou výchovu, když ji sami nepoznali ve své rodině, a ani škola je k tomu dostatečně nepřipravila.“
Také podle Reginy Říhové ze střediska celostní péče Životem ke zdraví zákaz fyzických trestů daný zákonem není nejlepší řešení. „Dle mého názoru by výchova dítěte měla zůstat v rukou rodičů, protože oni jsou ti jediní, kdo za ně v době nezletilosti zodpovídají. Je nepřirozené a nesprávné, pokud toto právo bere na sebe stát proti jejich vůli (nejde-li o vysoce patologickou rodinu, osiřelé dítě…).“
„Každé dítě v době dětství se musí naučit mnoho věcí, aby bylo schopno v životě a společnosti obstát. Musí poznat nejprve své povinnosti, aby potom mohlo vyžadovat také své práva. Nikdy by to nemělo být naopak,“ doplnila pro Přehledně24 Říhová.
Zdroj: BBC, Přehledně24
Autor: Anna-Marie Rabová
