Prodaná nevěsta je považovaná za národní skvost a hraje se již přes 150 let. Současnou, již jedenadvacátou inscenaci ale diváci moc kladně nehodnotí. Někteří během jejího představení odcházeli, jiní jej dokoukali, ale umělce na konci vypískali. Co je k tomu vedlo?
Původní děj Prodané nevěsty se odehrává na vesnici, hlavní hrdinové Jeník a Mařenka jsou do sebe zamilovaní, ale otec Mařence vybere jiného nápadníka dle jeho gusta. Následuje řada komických peripetií, kdy Jeník naoko Mařenku prodá za 300 zlatých koktavému dohazovači Kecalovi a lstí na konci dostane Mařenku za ženu, a vše končí dobře.
„V nové Prodané nevěstě vypráví nejen příběh o Mařence, Jeníkovi, Vaškovi a Kecalovi, ale také o tom, ‚jak se dělá opera‘ – totiž jak se postupně zkouší a získává svou divadelní podobu, jak se režisér snaží udělat operu ‚moderně‘ a druzí o to nestojí, co všechno se při zkouškách může stát a jak Prodanka nakonec najde tu svou správnou podobu – hodně veselou, ale také dojemnou a krásnou na pohled,“ popisuje novou inscenaci web Národního divadla.
Kulisy jsou velmi sporé, kostýmy přehnané
Na začátku představení na pódiu visí tři velké obdélníky s nápisy panelák I, panelák II a panelák III a mezi nimi se odehrává první dějství. Ve druhém dějství je na scéně opět kulisa sídliště a třetí dějství se odehrává na sněhobílé scéně ve stylizovaných krojích, také bílé barvy. Přichází komedianti, v tomto podání principál s opičím cirkusem, běžného medvěda hnědého z původního vizuálu nahrazuje medvěd lední.
Alice Nellis dostala od vedení Národního divadla velmi nelehký úkol. Totiž inscenovat Prodanou nevěstu, ovšem zcela jinak, než jak se dosud hrála. Považme, že v předchozích dvaceti inscenacích se již spousta invencí vystřídala, a Nellis, která s Národním divadlem úspěšně spolupracuje již několik let, zvolila inscenaci typu „divadlo na divadle“.
Mařenky jsou tři?!
Režijní záměr byl přinést divákovi zákulisí zkoušení nové opery. Tady do konceptu zapadá invence, že role Mařenky je obsazena hned třikrát. Jsou to rivalky a ucházejí se o hlavní ženskou roli ve zkoušené opeře.
Snaha nastínit divákovi divadelní zákulisí s panující nevraživostí mezi kolegy a neustále se šířícími klepy na divadelní svět moc dobré světlo nevrhá, ačkoli dnes se již obecně ví, jaké vztahy na tomto pracovišti panují, a možná i proto mohl podle Nellis tento prvek působit komicky.
„My ji chceme jako komickou operu uvést. Ta hudba je radostná, má nadhled, libreto je velmi ironické,“ domnívá se Nellis. „Děláme si legraci nikoliv z Prodané nevěsty, ale sami ze sebe. Z inscenačních snah, z žabomyších válek, které se často vedou,“ cituje její slova web ČT24.
Na facebooku se pod příspěvkem ČT24 Kultura o premiéře ale strhla diskuze. „Tak na takovou operu bych opravdu nešla. Je to smutné, kam až se dá zajít,“ píše paní Miluše. „To je hrozné!“ doplňuje ji komentujcí Renata a paní Jana diskuzi uzavírá svým komentářem: „No ještě že se toho Smetana nedožil.“
Ze Smetanovy opery tak zbyla jen jeho hudba a libreto Karla Sabiny. Děj, který umělci vystavěli, současná režie nerespektuje, ale nový nenabízí. Pouze chaotické tříhodinové pobíhání komediantů po jevišti a dramatické přehrávání. Sázkou na jistotu je ale volba pěvců, Národní divadlo obsadilo známé a pěvecky velmi kvalitní umělce.
Zdroj: Národní divadlo, OperaPlus, ČT24, Echo24, Facebook
Autor: Veronika Holcová
