NÁZOR: Politici oslovují moderátorky křestním jménem. Prohřešek vůči etiketě, nebo přirozený vývoj?

od Markéta Krejčí
3 minuty čtení
Witowska Svetlana
Zdroj: Profimedia

Etiketa není rigidním organismem a stejně jako většina věcí na tomto světě se přirozeně vyvíjí. A platí to i v dost zapeklité disciplíně, kterou je tykání a vykání. Kvůli postupnému otupování hran tak nezřídka dochází k lehce trapným situacím. Své o tom vědí i moderátoři, lépe řečeno moderátorky.

Tento text je komentářem autora.

S vykáním a tykáním, které zaujímá neotřesitelnou pozici v etiketě, se v životě setkal úplně každý. A nejednou se dostal i do situace, kdy si nebyl jist, zda může osobě naproti sobě nabídnout tykání, či nikoliv.

Tykání má jasná pravidla, dochází ale k rozvolňování

Pravidla jsou v tomto ale relativně jasná. „Tykání navrhuje vždy společensky významnější osoba,“ říká podle Novinek mistr etikety Ladislav Špaček.

„Mezi osobami stejného pohlaví je to ta výrazně starší (u rozdílu do deseti let prioritu nehledejme, je to jedno). Mezi dospělým mužem a dospělou ženou tykání navrhuje žena. Nehledejme komplikace při věkovém rozdílu, ani 30 let rozdílu neznamená, že přednost získá muž. Ale pozor, na pracovišti jej navrhuje jedině šéf,“ vysvětluje.

V důsledku všeobecného rozvolňování dochází ale i u nás ke změnám. Situace se také mění díky trendům z anglicky mluvících zemí. Tam totiž vykání téměř neexistuje a na pracoviště je celkem běžné, že se i nadřízení oslovují křestními jmény. Ve svých provozovnách to zavedl například řetězec Lidl nebo společnost Slevomat.

Oslovení křestním jménem: snaha o uvolnění atmosféry nebo nevychovanost?

Celkem ošemetná situace ale přichází, když se lidé snaží situaci nakombinovat, tedy když vykají a zároveň adresáta oslovují křestním jménem. Je to opravdu prohřešek vůči etiketě nebo je to přirozený vývoj, který je potřeba akceptovat?

Toto téma se nějakou dobu řeší ve veřejném prostoru, a to především v souvislosti s novinářkami. Ty mají totiž tendence oslovovat hosté jejich křestními jmény, především pak hosté aktivní v politice.

Velkým přeborníkem v této disciplíně byl bývalý 1. místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek. Ke cti mu ovšem musíme přičíst, že ten oslovoval křestními jmény nejen novinářky, ale i novináře.

V Otázkách Václava Moravce tak mohli diváci pravidelně slyšet oslovení „Václave“, od moderátora však „Jaroslave“ nepadlo nikdy.

Podle jednoho z tweetu Redakce zpravodajství ČT24, který obsahuje video s Faltýnkem, je patrné, že stejný postup vyzkoušel vrcholný politik i na moderátorku Světlanu Witowskou. Se zlou se ale potázal. „Pane Jaroslave, pojďme se neoslovovat křestními jmény,“ usadila ho vzápětí moderátorka.

Politik to chtěl zachránit, ale to se mu příliš nepovedlo. „Já jsem chtěl říct Světlano, ale řeknu paní magistro (…),“ ale ani takovéto oslovení však do tohoto prostředí nepatří. Lidé v profesním prostředí by měli být oslovováni funkcí, kterou zastávají.

Miloš Zeman momentálně také není inženýr Miloš Zeman, ale prezident. Jaroslav Faltýnek v té situaci také nebyl inženýr, ale předseda politického hnutí a poslanec.

S podobně „zlou“ se potázal i starosta Řeporyjí Pavel Novotný. K tomu, aby v interview neoslovoval moderátorky křestními jmény, ho požádala jak Markéta Bidrmanová, tak Daniela Drtinová.

Ani diskutující nemají na fenomén jasný názor

Nabízí se tak logická otázka: je takové chování ještě v souladu s etiketou, jedná se o demonstraci jistého rozvolňování, nebo je to jen nevychovanost mužů a snaha třeba i demonstrovat svou převahu a společenskou sílu nad svým protějškem?

Lidé v diskuzích nemají na oslovování křestním jménem příliš jasný názor. „Jsem ze staré školy, Pavle. Oslovit redaktorku před kamerou křestním jménem bych pokládal za neprofesionální,“ napsal Novotnému politický matador Miroslav Kalousek. „Manipulační a nadřazené,“ uvedl pak například uživatel Ladislav.

„Křestní jméno + vykání je dnes standardem i v byznys a oficiální komunikaci… Reakce novinářky byla trapná, dnes je to běžné,“ myslí si na druhou stranu uživatel Marek. „Má plné právo, se proti tomu ohradit, pokud se jí to nelíbí, ale neslušné to asi není. Nejsme na to zvyklí, ale jinde se takhle komunikuje běžně,“ napsal Jakub.

A to je zřejmě právě ono. Podle etikety je to totiž prosté, lidé se mají vždy oslovovat tak, aby jim to bylo komfortní. Domlouvat by se na tom ale vždy měli společně a ideálně v soukromí, a nikoliv ve studiu před kamerami.

Zdroj: Novinky, Twitter, Lidovky

Autor: Markéta Mladá



Související články