Dlouho očekávaná reforma vzdělávacího plánu budí emoce již dlouho. Po kritizované snaze ministerstva školství rozdělit žáky na ty lepší a průměrné, je zde další novinka. Sloučení hudební a výtvarné výchovy. Je reforma opravdu tak špatná, nebo jen lidé nechtějí měnit zaběhnuté zvyky?
Tento text je komentářem autorky.
Debat ohledně reformy probíhá mnoho. Jednou z těch větších je zanechání druhého povinného jazyka či stanovení povinného a nadrámcového učiva.
Obojí má své zastánce a odpůrce. Zastánci mají za to, že se jen lidé bojí změn. Odpůrci tepají ministerstvo školství za jeho snahu rozdělit žáky na ty chytré a hloupé.
Kulturní předmět jako předmět budoucnosti
Ministerstvo však nejspíše nepočítalo, že to budou právě hudební a výtvarná výchova, které rozproudí takové emoce.
Pracovní skupina pro umění a kulturu navrhuje zavedení kulturního předmětu, v rámci kterého by se výtvarná a hudební výchova spojily s dramatickou, filmovou a taneční výchovou. Toto je varianta A.
Variantou B je zachování hudební a výtvarné výchovy a doplnění vzdělávání o volitelné předměty filmové, taneční a dramatické výchovy.
„Ministerstvo školství nevidí destabilizaci v tom, zda se bude učit ‚výtvarná‘ a ‚hudební‘ výchova, nebo základy kultury, kde si děti žijící v 21. století zažijí základy výtvarnictví – a budou malovat temperou, zkusí si akvarel, ale také si sestříhají video, poslechnou si skladbu, seznámí se se základy architektury. Důležitý je přece rozvoj dítěte, ne zájmy jednotlivých oborů,“ uvedla pro server Seznam Zprávy mluvčí ministerstva Aneta Lednová.
Dopis ministrovi a kritika občanů
Obor kultury a umění má v rámci pracovní skupiny osm oponentů, z nichž šest je pro nový přístup.
„Nemám obavu, že by došlo k vyškrtnutí hudební výchovy a výtvarné výchovy, pouze by se tyto oblasti musely podělit o ty další,“ řekl pro server Seznam Zprávy Vladimír Beran, jeden z oponentů.
Proti oponentům však vystoupilo 14 odborníků zapojených do reformy, a napsali dokonce ministrovi školství dopis. Nelíbí se jim snaha o prosazení filmu, tance a divadla namísto inovace předmětů.
„Považujeme za šokující fakt, že namísto ‚aktualizace a inovace oblasti‘ – což bylo zadání formulované reformou –, koncepce předkládá zcela zásadní změnu. S plnou odpovědností vyjadřujeme znepokojení nad tímto nekoncepčním a nekonsenzuálním zvratem. Domníváme se, že povede k rozkolísání funkčního systému a vnese do vzdělávání na základních školách chaos,“ vyjádřila se například i Mezinárodní organizace pro výchovu uměním.
Změnu pak kritizují i sami občané, například na twitteru či v diskuzích.
„Spíše bych se zaměřil na to, že každé dítě je talentované na jiný obor, některému jde více malování a jinému víc zpěv, tak jít cestou možnosti výběru dítěte a k tomu klidně přidání něčeho nového,“ napsal například pan Petr.
Aneb děti až na posledním místě
První žáci, kteří si nejspíše vyzkouší vzdělávání dle nové reformy, budou prvňáčci nastupující v roce 2024. Když jsem zjistila, že se to týká mého syna, bylo mi skoro do pláče.
Nebudeme si nic nalhávat, reformy Česku moc nejdou. A tato první várka dětí budou pokusní králíčci, na kterých se budou vychytávat mouchy nové reformy.
Na druhou stranu je to z mé strany spíše strach, protože to bude něco nového. Že je třeba změnit styl vzdělávání, to víme všichni. Jen na to každý máme jiný názor a já mám obavu, jaký paskvil nakonec vznikne.
Že jsou děti zahlcovány, to je prostě fakt. Stejně tak zůstává faktem, že jsou potlačovány talenty jednotlivých dětí na úkor povinného vzdělání pro celou třídu, kde se nepočítá s odchylkami.
Bohužel, najít střední cestu je těžké. Podívejte se například na facebookové stránky Líný učitel. Kritizuje se zde přístup učitelů, často jsou zde učitelé kritizováni až lynčováni za to, jak hrozně učí. Pro jednoho je to v pořádku, pro druhého důvod k výpovědi pro učitele a skoro až zavření školy.
Pan ministr by se však měl hlavně zamyslet nad tím, zda si reforma stále drží svůj základní cíl, tedy ubrat učivo a zaměřit se spíše na prohlubování znalostí. Zatím mám totiž z reformy pocit, že se v tom odborníci pěkně plácají a každý se snaží o přidání svého oboru. A děti? Ty jsou až jako poslední měřítko.
Zdroj: Seznam Zprávy, Facebook, Twitter
Autor: Soňa Jiroutová
