Školství má letos před sebou mnoho výzev. Čeká se na významné změny v rámcových vzdělávacích programech, zapojení ukrajinských dětí s sebou také nese mnohé komplikace a nyní se ještě otevřela debata o hodnocení žáků. To by dle odborníků mělo být ideálně slovní.
Zatímco rodiče jsou pro zanechání známek, pedagogové by byli pro změnu na slovní hodnocení, píše server iDNES. Kariérová poradkyně Šárka Plocková naopak na svém webu píše, že rodiče slovní hodnocení svých dětí vítají: „Na konzultacích s rodiči, kteří vybírají základní školu pro své dítě, často slýchám: Hlavně si nepřeju, aby byla hodnocena na vysvědčení známkami. Slovní hodnocení je pro nás lepší.“
Odborníci z Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy (CERGE-EI) ve své studii přechod na slovní hodnocení podpořili.
Markantní rozdíly v hodnocení
„U dítěte potřebujete, aby zažívalo úspěch z toho, že dělá pokroky. Ve školách, kde mají formativní hodnocení, to zažívá i ‚psychicky postižená Maruška‘. Pokud porovnáte pokrok, tak Mařenka jej udělá o 10 %, ale na ni je to ohromné množství a překonala sama sebe. Zato jedničkář, kterému bylo shůry dáno a nehnul ani prstem, udělá pokrok 20 %. Jenže na jeho možnosti je to málo, on by měl udělat pokrok 200 %, tak ho za to nebudeme chválit, jak je skvělý, že předhonil Mařenku,“ vysvětluje rozdíl podle iDNES odborník na školství ve společnosti EDUin Miroslav Hřebecký.
Další nevýhodou známkování je tzv. nálepkování dětí na jedničkáře a třeba trojkaře. Důvodem, proč rodiče nesouhlasí s přechodem na slovní hodnocení, je zejména jejich obava z toho, že nepoznají, zda jejich dítě látku zvládá. Zatímco 1 je jasnou známkou toho, že dítě látku zvládá, tak u slovního hodnocení prý nebudou vědět.
„Známka ze školy je pro mě jasným znamením, že danou látku moje dcera buď zvládá, nebo je třeba doma více procvičovat. Písemné ohodnocení si upřímně nedovedu představit a raději bych zůstala u známek. Ačkoliv jsem si vědoma toho, že dcera navštěvuje školu, kde je hodnocení přísnější než na jiných školách, a známky zde tedy neodpovídají známkám jiných škol,“ říká pro Přehledně 24 maminka žačky druhé třídy základní školy v Praze.
Také je ale třeba vzít v úvahu, že slovní hodnocení zabere pedagogům více času než známkování, a ne všichni tedy tuto možnost podporují.
„Je to relativně složité psát, protože v rámci slovního hodnocení musím jako pedagog zhodnotit výstupy z ŠVP a u slabších žáků se z toho tím pádem stává spíše jmenovitý přehled jejich neúspěchů. Navíc ke slovnímu hodnocení chybí erudice a sjednocení kritérií,“ uvedla pro Přehledně24 učitelka češtiny, němčiny a dějepisu Stefanie Kovářová ze Základní školy T. G. Masaryka v Praze 12.
„Nedávno jsem slovně hodnotila slohy a převáděla hodnocení i na známku, a upřímně, strávila jsem nad tím mládí. Ale zase je pravdou, že rodiče to ocenili, protože konkrétně na té práci viděli, co se jejich dětem povedlo, nebo naopak co bylo špatně, a proč tedy dostalo dítě horší známku,“ popisuje své vlastní zkušenosti Kovářová.
Jednou z výtek slovního hodnocení může být kromě časové náročnosti i to, že se do něj mohou projevit i osobní vazby učitele na dítě.
Kovářová však tento argument vyvrací: „To se může projevit i v sumativním hodnocení, protože i tam lze průměr brát jen orientačně. Stalo se mi, že jsem za průměr 1,7 dala nakonec na vysvědčení jedničku, protože jsem viděla, že látka dítě zajímá a snaží se. I když to se týká spíše dějepisu, kde je za pololetí méně známek, v češtině se výsledná známka průměruje z více známek, takže je ten průměr více vypovídající.“
Odborníci jsou pro slovní hodnocení
Daniel Münich a Tomáš Protivínský z CERGE-EI se tedy rozhodli prozkoumat vztah mezi skóre žáků v testu matematické gramotnosti PISA z roku 2018, jejich známkami a záměrem hlásit se na vysokou školu.
Vzorek, se kterým vědci pracovali, bylo necelých 2 000 žáků ze 128 českých základních škol. Dle vědců byla čtvrtina posuzovaných škol označena za přísně známkující, a čtvrtina naopak jako mírně známkující.
U přísněji známkujících škol tak byli dvojkaři, kteří ve sledované matematice dosáhli 532 bodů, zatímco u mírněji známkujících škol jedničkáři obdrželi 518 bodů.
Na základě tohoto zjištění odborníci známky považují za neobjektivní a doporučují jej doplňovat písemným hodnocením. Navíc upozorňují na skutečnost, že kromě toho, že známky ovlivňují rozhodování dítěte, na kterou školu se přihlásí, tak také střední školy berou známky v potaz.
Děti se také dle známek rozhodují o své další budoucnosti. Až 87 % žáků devátých tříd s jedničkami z matematiky pomýšlí na vysokou školu. U studentů s trojkami o vysoké škole uvažuje už jen 39 procent.
Kompletní výsledky výzkumu odborníků si můžete prohlédnout na webových stránkách institutu.
Zdroj: Idea CERGE-EI, iDNES, Šárka Plocková, Přehledně24
Autor: Soňa Jiroutová
