Dříve se společnost s neřády, zloději a třeba i vrahy a špióny vypořádávala úplně jinak než dnes. Nebáli se totiž žádného mučení a některé způsoby byly opravdu brutální. Vybrali jsme ty nejděsivější, ze kterých budete mít nepříjemný pocit v zádech.
Jeden z nejděsivějších způsobů mučení měli Peršané. Ty danou oběť dali do dutého kmenu stromu tak, aby ven koukala jen hlava, nohy a ruce. Vykukující končetiny namazali medem, což přilákalo okolní hmyz. Ten pod kůrou nakladl vajíčka, což vedlo k infekci, na kterou mučení umírali i klidně dva týdny.
Smyslem bylo pomalé umírání
Ve Spojených státech ale také nebyli pozadu. Zvláště tamější mafie v žádném případě neodpustila jakoukoliv zradu či ponížení. A pokud ji někdo opravdu vytočil, její představitelé nohy ubožáka dali do betonových kvádrů a ty zalili betonem. Když mu nohy zatvrdly, hodili ho do moře, ve kterém se utopil.
Zábava byla dříve trochu jinak definována. Především ve starověkém Římě, kde bojovníci bojovali s divokými zvířaty, za což dostali i peněžní odměnu. Nicméně někdy se stalo, že tímto způsobem někoho popravili. Nebožák byl tedy vypuštěn mezi divokou zvěř, která ho nemilosrdně roztrhala.
O poměrně brutálním mučení můžeme mluvit i v případě praktiky rozřezání pilou. Samo o sobě by to nemuselo být až tak hrozné, ale osoba visela hlavou vzhůru, takže do mozku šlo mnoho krve i během řezání, které probíhalo od shora dolů. Než tedy dotyčný umřel, nějakou tu chvilku to trvalo, většinou až do doby, než se rozřezal žaludek.
Mučení mělo i nápravný charakter
Někdy nešlo jen o samotný proces mučení, ale důležité také bylo dát ostatním najevo, že jakékoliv nevhodné chování bude skutečně potrestáno. V některých kulturách proto trestance zaživa stahovali z kůže, kterou následně vystavili na veřejném místě jako výstrahu.
Metoda upálení na kůlu patřila k těm nejoblíbenějším vůbec. Byly zde dvě možnosti toho, jak oběť zemřela. V tom lepším případě se udusila výpary a kouřem z ohniště pod nohami. Pokud neměla to štěstí, trpěla poměrně dlouhou dobu, než uhořela.
Asijská kultura se nenechala zahanbit. Tamní bojovníci své nepřátele přivázali na bambusy, které jsou schopny denně vyrůst až o třicet centimetrů. Ty se tedy postupně prorůstaly od konečníku směrem nahoru, a člověk tak dlouhé hodiny i dny trpěl, než umřel.
Praktiku zvanou kolumbijská kravata znají především lidé z drogových kartelů. V jejím případě bez milosti oběti rozřízli hrdlo a přes vytvořenou díru prostrčili jazyk z úst ven. Posléze člověka nechali ležet v bolestech jako výstrahu pro ostatní, kteří by je chtěli zradit.
Zdroj: Allthatsinteresting.com
Autor: Ivan Glaser
