Vojenský konflikt, který je považován za nejkratší v historii, se odehrál na Zanzibaru. Ačkoliv se často nazývá jako anglo-zanzibarská válka, přesnější by bylo označení válka Velké Británie s Khalidem bin Barghashem. Ten se totiž snažil nárokovat si trůn v tehdejší britské kolonii. Reakce Spojeného království na sebe ale nenechala dlouho čekat.
V roce 1890 došlo ve východní Africe k rozdělování tamních území evropským mocnostem. Německo si tehdy ponechalo Tanzanii a Velká Británie získala Zanzibar. Udělala z něj svůj protektorát a do jejího čela dosadila dostatečně loajálního sultána.
Sultán je mrtev, ať žije sultán
Tím se stal v roce 1893 Hamad bin Thuwaini. Jeho vláda byla celkem úspěšná, vycházel dobře s místními i se Spojeným královstvím. To však trvalo pouhé tři roky. 25. srpna 1896 ve svém paláci náhle zemřel. Ačkoliv nebylo nikdy cizí zavinění prokázáno, existovalo jisté podezření.
Začalo se spekulovat, že byl otráven svým bratrancem Khalidem bin Barghashem. To se víceméně potvrdilo, když se po smrti Hamada okamžitě nastěhoval do sultánského paláce a prohlásil sám sebe za vládce země. To vše bez souhlasu Britů.
Boje o palác
Těm se to samozřejmě ani trochu nelíbilo. Obávali se komplikací v oblasti i násilného převratu. Situaci začal řešit nejvyšší z britských diplomatů — Basil Cave. Ten okamžitě vzkázal do paláce, že by měl Khalid ihned odstoupit. Ten to však ignoroval a místo toho se začal v paláci vojensky opevňovat. Povolal do paláce asi 3000 mužů, kteří jej měli bránit. Dokonce nechal přivést i dělostřelecká děla a ozbrojenou královskou jachtu. Ironií je, že většina z použité výzbroje byla dána předešlému sultánovi jako diplomatický dar.
Britové pochopili, že se situace nevyvíjí příliš dobře, a měli strach z případných nepokojů, které by se mohly obrátit proti britskému konzulátu. Do oblasti tedy vyslali válečné lodě. Cave se snažil věc vyřešit co nejvíce diplomaticky, když to ale nemělo valný efekt, poslal telegram britskému ministerstvu zahraničí. „Jsme oprávněni v případě, že se všechny pokusy o mírové řešení ukážou jako zbytečné, střílet na palác?“
Londýn odpověděl obratem. „Jste oprávněni přijmout jakákoli opatření, která považujete za nezbytná, a budete ve svém jednání podporováni vládou Jejího Veličenstva. Nepokoušejte se však podniknout jakoukoli akci, u které si nejste jisti, že byste ji mohli úspěšně provést.“
Válka trvala 38 minut
Cave se ještě naposledy pokusil vyřešit věc mírovou cestou a dal Khalidovi ultimátum, že pokud palác neopustí do 27. srpna do 9:00, začnou Britové střílet. Sultán ale vzkázal, že nevěří, že by byli schopni pálit. O tom, jak moc se mýlí, se přesvědčil hned po vypršení ultimáta.
Britské lodě začaly v 9:00 pálit na sultánův palác, 9:02 již nezbylo žádné funkční dělo a dřevěná konstrukce paláce se začala bortit. 9:40 byla palba ukončena a sultánova vlajka stažena. On sám stihl uprchnout a schovat se na německém konzulátu, odkud se později dostal do Tanzanie. Tam byl zajat v roce 1916 a uvržen do exilu.
Zdroj: allthatsinteresting.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
