Z ničeho nic manžel zemřel a já jsem na vše sama. Tohle je častý scénář u mladých vdov s dětmi. Ty mají problémy existenční či s vyřizováním dědictví, ale i s hlídáním dětí, na které jsou z čista jasna samy. „Člověk má pocit, že udělá jeden krok dopředu a pak ho zase něco posune o tři kroky nazpět,“ říká čerstvá vdova Nikol pro iDnes.cz.
Své o tom ví i čerstvá vdova Pavla, která byla se svým manželem ve svazku osmnáct let. „Měli jsme sny a plány, stáli jsme vedle sebe jako dva parťáci. Kdybyste mi v únoru řekla, co budu řešit v červnu, asi bych se divila, co je to za blbou srandu,“ říká. Z koronaviru, podle jejích slov, měli respekt.
„Dodnes si myslím, že mi to zachránilo život. Onemocněli jsme nakonec tři: já, manžel a nejstarší dcera. Dvě mladší děti zůstaly negativní,“ tvrdí o očkování Pavla.
Manžel s nemocí bojoval téměř měsíc, nakonec skončil na plicní ventilaci a na specializovaném pracovišti v Praze. Ústav zdravotnických informací a statistiky uvádí, že častěji umírají na covid muži.
Počet volajících vzrostl o 600 procent
„Dříve jsme měli jednu novou rodinu za týden, maximálně dvě. Během jara se to zvedlo na asi čtyři denně. Spočítali jsme si to, nárůst zájmu o naše služby byl od února do dubna asi 600 procent,“ říká pro iDnes.cz Petra Glosr Cvrkalová, ředitelka Nadačního fondu Vrba, který pomáhá vdovským rodinám.
Situace není těžká jen z psychického důvodu, ale i z toho organizačního. Vdovy často musí řešit spoustu vyřizování a často na to jsou samy. „V nemocnici jsem obdržela papír a pár slov, co mám zařídit na úřadech. Po pohřbu mi postupně docházelo, že vůbec nejsem připravená, že vůbec nic nevím, co, kdy a jak přehlásit, nahlásit, o co mohu žádat,“ říká Pavla.
„Pozůstalé rodiny potřebují v první řadě zabezpečit své další fungování, včetně všech praktických záležitostí, jako je zajištění příjmu, bydlení, zaopatření dětí, ale velmi důležitá je psychická podpora a pomoc,“ vysvětluje Renáta Klímová, předsedkyně společnosti Klára pomáhá, která se zaměřuje na pozůstalé.
Takovou situaci je náročné vysvětlit především dětem. „Je to najednou spousta starostí a vy jste bolavá, unavená, nedokážete spát, jíst. Řešíte, jak zvládají smrt děti, jestli jsou v pohodě, anebo zda se trápí. Zjistíte, že zlobí jen proto, aby vás dostaly z letargie. Také se umí zeptat: ‚Mami, za dva roky mi bude deset, budeš tady ještě?‘ A pro každý věk je setkání se smrtí jiné,“ popisuje Pavla pro iDnes.cz.
Sebevraždy jsou čím dál častější
„Asi měl nějaké problémy pracovního charakteru. Kvůli koronaviru se mu přestalo dařit, příležitostí bylo méně, co měl rozjeté, to nedopadlo. Do toho distanční výuka. On pracoval z domova, takže ho to dost ovlivnilo. Občas si postěžoval, ale jinak byl veselý. Nenechal na sobě nic znát. Do poslední chvíle to buď hrál, nebo to byl zkrat. Nevím. Už se ho nezeptám,“ vypověděla Nikol.
Poradna Vigvam se sebevraždami zabývá. „Přibylo nejen vdovských rodin, ale i mladých dospělých, kterým zemřeli stále poměrně mladí rodiče. Tato předčasná smrt je zasáhla a paralyzovala. To zasáhne i jejich malé děti, vypadnou jim prarodiče,“ popsala z poradny Eva Pecha.
Situace postihla několik rodin u nás. Například i v poradně Cesta domů mají denně několik hovorů nešťastných lidí, kteří se nemohou smířit se svým osudem.
„Vůbec nemám tušení, jak dlouho bude všechno trvat. Pořád se mě dotýká, že tu moje láska není… a nebude… A někdo se vás ptá na ceny, kolik máte majetku a snaží se váš život převést do čísel. Na to se nedá připravit,“ říká vdova Pavla.
Zdroj: iDnes.cz
Autor: Ivan Glaser
