Britská linie koronaviru se objevuje již ve 130 zemích světa a podle dat WHO je o 36 až 75 procent nakažlivější než její předchůdci. Jihoafrická linie SARS-CoV-2 je 50 procent nakažlivější a byla objevena již v 80 státech. A brazilská varianta byla zaznamenána již v 45 státech. I zde se předpokládá její vyšší nakažlivost, konkrétní data však stále nejsou k dispozici.
Někdy můžeme slyšet o označení těchto tří variant jako o mutacích, tedy britská, jihoafrická a brazilská mutace. To však není přesné.
Vir mutuje tak, že se mu změní jedna část z jeho genetické informace. To se většinou stane při množení v těle nakaženého. Pokud se začnou objevovat ve větším množství úplně stejné nové mutace, začne se to označovat jako varianta.
Správně je to teda britská, jihoafrická a brazilská varianta či linie.
Nové mutace Doug, Nelly a Eeek
Můžou tedy existovat tisíce mutací, které se postupně objeví a zase zmizí. Existují ovšem tři, které se objevují poměrně často a které jsou pro vědce zajímavé. Ti jim dali jména Doug, Nelly a Eeek.
Doug byl první mutací, která se rozšířila po Evropě a jež byla nakažlivější než její předchůdce. To také zapříčinilo, že tato mutace vymýtila ty ostatní. To znamená, že současný typ koronaviru už není stejný, jako měl v těle úplně první pacient s nemocí covid-19.
Mutaci Doug obsahují také všechny tři nové linie koronaviru, neboť se vyvinuly právě z ní. Můžeme ji označit jako jejich rodičovskou mutaci.
U všech tří se také objevují dvě nové mutace zvané Nelly a Eeek. Zajímavé ovšem je, že tyto mutace nebyly zděděny tak, jako to bylo u Douga. U britské, jihoafrické i brazilské linie se tyto dvě mutace objevily zcela nezávisle na sobě.
Vědci mapují vir pomocí jeho vlastních mutací
V praxi to znamená, že virus má pouze omezené množství mutací, které obměňuje. Podle zásad evoluce pak samozřejmě nejvíce opakuje ty mutace, které jsou pro něj nejvýhodnější. Což nám do budoucna může přinést výhodu, neboť půjde virus lépe zmapovat.
To je ale zatím spíše vzdálená budoucnost. „Jsme v atypickém období, kdy virus stále ještě mutuje velmi rychle a reaguje spíš na změny pravidel v jednotlivých zemích než na evoluční tlaky. Časem to s ním zřejmě dopadne jako s chřipkou: zůstane několik dobře zmapovaných a pravděpodobně méně nebezpečných kmenů, proti kterým každý rok připravíme novou vakcínu,“ uvedl pro iROZHLAS.cz molekulární genetik Jan Pačes.
Autor: Markéta Krejčí
