S příchodem koronaviru se lidé po celém světě snaží dodržovat základní hygienická opatření mnohem svědomitěji, než tomu bylo dříve. Základem je pravidelné mytí rukou a používání dezinfekce. Němečtí vědci však nyní přišli se studií, z níž vyplývá, že bychom mezi tyto základní návyky měli přidat ještě jeden.
Alex Kramer z Greifswaldské univerzity zveřejnil výzkum, podle kterého může kloktání snížit riziko nákazy druhého člověka. Tedy pokud člověk je nemocný, ale ještě to například neví, používáním kloktadla si dezinfikuje dutinu ústní. Je tedy mnohem méně infekční pro své okolí.
Kloktání jako prevence před nakažením okolí
Podle výsledků studie, která byla provedena na chřipce, se při pravidelném používání kloktadla nakazilo až o 35 % lidí ze společné domácnosti méně, než tomu bylo v rodinách, kde se kloktadlo nepoužívalo.
Podle experimentů in vitro měly velkou úspěšnost ústní vody na bázi éterických olejů. „U ústních vod na bázi éterických olejů byla prokázána úplná deaktivace SARS-CoV-2, a to s obsahem alkoholu i bez něj,“ stojí ve studii. Velmi úspěšný byl také zelený čaj a šťávy z granátového jablka, tam došlo ke snížení infekčnosti virů až o 80 %. U šťávy z arónie to bylo dokonce až o 97 %.
Účinný prostředek, na který se zapomnělo
Nejedná se však o žádnou novinku. Podle Kramera jde o léty ověřenou praktiku, na kterou se již trochu zapomnělo. „Mytí rukou mýdlem a vodou a kloktání solným roztokem již preventivně doporučovala Německá rada pro zdraví během epidemie španělské chřipky v roce 1918. V bývalé NDR bylo školním dětem doporučeno kloktat při vstupu na letní prázdninový tábor zředěným roztokem manganistanu draselného,“ uvádí autor.
Pro CNN Prima NEWS o této metodě promluvil imunolog Václav Hořejší. „Vím, že profesor Vonka už před rokem říkal, že by se na toto nemělo zapomínat, že to je stará, osvědčená technika a je to asi pravda. Dává to smysl – jednak se zatím pozornost pořád soustřeďovala na nosní sliznici, ale ve skutečnosti mnohem více receptoru pro virus je na sliznici úst,“ myslí si Hořejší.
Podle něj má tato hypotéza logiku. Může se stát, že pokud má člověk špatné zuby či trpí na krvácející dásně, virus se pak mnohem snadněji dostane do krve postiženého člověka, a způsobí tak mnohem větší obtíže.
V Evropě tato součást domácí hygieny nemá takovou tradici jako například v Japonsku. Zde se používala také v roce 2009, kdy byla země ochromena obrovskou pandemií prasečí chřipky H1N1. A také v současnosti ji japonská vláda doporučuje v boji proti koronavirové pandemii.
Studie kromě pravidelného kloktání doporučuje také výplachy nosu či používání speciálních solných nosních sprejů. Slaný vzduch totiž podporuje samočistící procesy v dýchacích cestách, navíc také zvyšuje vlhkost sliznice. Ta je potom odolnější proti nežádoucím virům, které na ní nemohou tak lehce ulpět.
Autor: Markéta Krejčí
