Jakákoliv komunikace přes videohovory je náročná. A především v dnešní době, kdy se počet online hovorů stal takřka denním chlebem pro nejednoho člověka. Pro server Lidovky.cz o tom hovořila psychoterapeutka Daniela Kolomazníková. Mluvila nejen o negativních faktorech, které ovlivňují naši psychiku.
Dle slov Kolomazníkové je nejhorší pro člověka, který není zvyklý na práci z domu, si všechno zorganizovat tak, aby mu to časově vycházelo. Problém může být už jen v tom, že se dotyční vidí.
„Videokonference jsou náročné na pozornost a mohou být vyčerpávající, jelikož se člověk musí soustředit i na jiné věci – e-maily, chaty, rozdělanou práci. Navíc může být stresující dívat se na sebe, když na to člověk není zvyklý, nebo zvát kolegy do svého soukromí,“ řekla.
Aktuální situace dle slov psychoterapeutky narušila mnoha lidem jejich denní režim. Na něco byli zvyklí a nejednou je vše jinak. Ačkoliv to pro mnohé mohl být splněný sen pracovat z domova, nakonec se u mnohých ukázalo, že opak je pravdou.
„Současně je člověk tvorem sociálním, a právě osobní kontakt s druhými lidmi je tím, co nám nyní výrazně chybí. Další nezanedbatelnou roli hraje nevhodnost domácího prostředí pro práci,“ vysvětluje.
Lidé doma prý často nemají vhodné podmínky, nejčastějším prohřeškem bývají hlasité zvuky, postavy za kamerou nebo špatná soustředěnost.
Nejsložitější je vše skloubit
„Pokud nepracujeme z domova, je pro člověka jednodušší se starat pouze o práci a povinnosti, které máme jasně zadané. Pokud jsme doma, stáváme se pánem svého času sami, a to někteří lidé nedokáží dobře zorganizovat. Pokud jsme dříve odešli do práce, věnovali jsme se opravdu jen práci a nemuseli současně zastávat roli rodiče, partnera a mnohé další,“ řekla Kolomazníková.
Osoba v domácnosti tak najednou zastává roli kuchaře, pečovatele, pomocníka, partnera a práce se tím pádem čím dál častěji stává podřadnou.
Narušuje to nakonec i vztahy. Podle psychoterapeutky je důležité, aby si partneři společně sedli a vše si vyjasnili. „Situace se jednoznačně zhoršuje. A to nejen v situaci, kdy je doma partner či partnerka, kteří nepracují, ale i ti, kteří pracují. Zkrátka pokud se snažíme spojit rytmy a pracovní fungování dvou dospělých lidí, budeme narážet na odlišnosti,“ řekla Kolomazníková. Nadále klade důraz i na to, že by lidé měli hledat kompromisy a vyčlenit si čas na práci a volnočasové aktivity.
Videohovory narušují naše soukromí
Během hovorů, obzvláště těch pracovních, je důležité myslet na to, že potřebujeme dostatečné soukromí a klid, abychom mohli spolehlivě pracovat. Pokud je narušená naše soustředěnost, dopouštíme se nepříjemných omylů a chyb, na které poukazuje psychoterapeutka Kolomazníková: „Současně zde také hraje roli fakt, že máme pocit, že druhý nevidí vše, co se na druhé straně děje, proto nemusíme dávat tolik pozor.“
V rozhovoru následně dodává: „Nejsou náročné proto, že by se pozornost upírala jen na mluvčího, ale proto, že kromě mluvčího je zde ještě velká konkurence všech dalších aplikací, jako jsou maily, chaty, novinky a další pracovní programy.“
Pokud se nacházíme v této situaci, je důležité si práci a odpočinek dávkovat tak, abychom se zbytečně nezatěžovali a nedostávali se do situací, kdy se nedokážeme soustředit. Dle slov psychoterapeutky je dobré zprávy přijímat maximálně v rozsahu třiceti minut.
Autor: Ivan Glaser
