Cyklistka Ayesha McGowan poskytla rozhovor pro CNN Sports. Patří mezi profesionály, ale kolo jí pomáhá také v emocionální rovině. Podle ní člověku může pomoci ujít dlouhou cestu.
Členkou UCI Women’s WorldTeam Liv Racing je od února 2021. Čtyřiatřicetiletá sportovkyně se bude připravovat celý měsíc na závod. „Cítím, že je na mě vyvíjen tlak,“ řekla pro CNN.
Tvrdohlavost ji dostala až k profesionální cyklistice
Houževnatost zdědila po svých předcích. „Na něco jsem se zaměřila a nechtěla jsem přestat, dokud jsem nedosáhla cíle,“ říká a vzpomíná při tom na jízdu svých prarodičů. Až později ale začala cyklistiku vnímat jako soutěžní sport.
V roce 2010 vystudovala Berklee College of Music a stala se učitelkou hudby, učila hru na housle. Pět let také pracovala v jeslích v Brooklynu a poté měla soukromé hodiny hudby.
McGowan začala závodit v roce 2014 a debutovala v ženském závodě Red Hook Crit v Brooklynu. Ještě ten samý rok zvítězila v závodě kategorie čtyři na New York State Criterium Championships.
„Do té doby jsem kolo brala jako formu dopravy, svobody a zábavy. Stále to tak je, ale teď je tu také konkurenční aspekt,“ říká černošská cyklistka, která je zároveň aktivistkou. Jejím cílem je zlepšit rozmanitost a inkluzivitu v cyklistice, zejména u žen a etnických menšin.
Union Cycliste Internationale (UCI), což je řídicí orgán sportu, pro CNN Sport uvedl, že nemá rozdělení etnik cyklistů, kteří v současné době soutěží na kolech.
UCI ale v roce 2019 uvedla, že pustila částku 6,5 milionů dolarů na prosazování rozmanitosti cyklistiky po celém světě. Organizace také zdůraznila, že již několik žen jezdí závodně a na profesionální úrovni.
McGowan chce podpořit ženy v cyklistickém průmyslu
Tým, za který McGowan aktuálně závodí, povzbuzuje ženy, které se chtějí zapojit do cyklistického průmyslu a jezdit na kole i závodně. McGowan si ale rychle uvědomila genderové rozdíly, které panovaly na cyklistických závodech.
Její snaha o prosazování rovnosti mužů a žen v závodech spočívá v tom, že odpovídá jejím hodnotám, které sama podporuje a uznává.
V roce 2015 založila online blog, kde podporuje ženy a ostatní lidi z etnických menšin, aby se nebáli a zapojili se do tohoto sportu. O tři roky později se zavázala k podpoře ostatních pomocí advokacie a dalších školení.
Jak sama řekla: „Nemůžeme bojovat za ženy a zároveň nebojovat za černé nebo trans ženy, ženy se zdravotním postižením nebo jinou nemocí. Je jedno, o jakou ženu se jedná, je nutné ji podpořit v tom, co ji baví a co by chtěla dělat.“
„Jako černoši jsme hrdí na to, kdo jsme. Nikdy jsem neviděla jako nevýhodu být černoškou. Připadá mi nesprávné, aby se barevní lidé učili tomu, že nemají být vidět a nemohou dělat to, co je baví,“ dodala závěrem profesionální závodnice v rozhovoru.
Autor: Raina Tomanová
