Hokejovou kariéru uzavřel útočník Tomáš Rolinek. Kapitán zatím posledního českého výběru, který získal titul mistrů světa. Má za sebou operaci kyčle, která dopadla dobře. Rolinek ale poznal, že nadešel čas pověsit kariéru na hřebík.
„Tělo mi řeklo, že se na svoji hranici připravenosti už nedostanu. Jsem bojovník, zkoušel jsem se kousnout, ale nakonec jsem dospěl k rozhodnutí, že nechci dělat věci na půl plynu,“ řekl pro Lidové noviny.
Rodina byla překvapená, byla zvyklá, že zatnul zuby
Rodina to obrečela, protože manželka i jeho děti mají hokej strašně rádi. V klubu konec přijali jako fakt, i když dostal čas na rozmyšlenou. „Zatím jsem nezačal vzpomínat na nejlepší momenty ve své kariéře a doufám, že do toho stádia ani nedospěju. Spíš jsem si jen vzpomněl, když jsem dával rozhovory novinářům.“
Vzpomínal na MS 2010 v Německu, které Češi vyhráli. Sny o NHL nikdy neměl, ale reprezentace pro něj byla největší pocta a byl pro něj velký úspěch, když se do národního týmu dostal. Dalším milníkem je titul s Pardubicemi a také loňská záchrana.
Ceněný je hlavně jako dříč a bojovník, ale dříve se řadil k produktivnějším a šikovnějším hráčům. Nebylo tomu tak vždycky, poté, co se nevešel Říhovi do sestavy, se v něm cosi změnilo a řekl si, že nevypustí žádný trénink ani souboj, aby si ho trenéři všimli. Svou poctivostí si řekl o místo a proplul i do národního týmu.
Podle Rolinka musí dobrý trenér umět mužstvo správně poskládat
Uměl to Vladimír Růžička, který dokázal vybrat správné typy a dosadit je do týmu. „I díky tomu jsem se dostal do kádru na olympiádu. Místo mě tam mohlo být čtyřicet lepších hráčů, ale měl pozici, na kterou chtěl právě mě.“
Vyplatila se mu poctivost, obětavost i dřina. Úspěch, který se povede s větším úsilím, chutná nakonec mnohem lépe. Mladý kluk si také více váží šanci, kterou si musí odpracovat a dostane ji za odměnu, než kdyby ji dostal jen tak.
„Loni v Pardubicích jsme zkoušeli všechno. Použili metodu cukru a biče, zvyšoval se hlas, říkaly se do očí všechny věci… Když je člověk týmový hráč, tak se nad tím zamyslí, pokud hraje za sebe, může se urazit. Na ledě by tak i tak měl odevzdat maximum. „Ve mně když to bouchne, tak už se toho hodně nahromadilo. Nehrál jsem zákeřně, ale snažil jsem se chovat fair play a slušně, i vůči rozhodčím“, svěřil se Rolinek.
A plánuje u hokeje zůstat? „Vůbec nevím, jestli bych v hokeji chtěl něco dalšího dělat. Uvidím, co nám život přinese, a jestli se v Pardubicích domluvíme na nějaké pozici, na které bych Dynamu byl platný.“
Autor: Raina Tomanová
