Jmenovala se Krao Farini a dodnes je její existence trochu záhadou. Existuje několik verzí o tom, jak se dostala do Ameriky. Kde je ale pravda, se už jen stěží dozvíme. Jisté však je, že tamní kultura ji nepřijala a ve společnosti byla považována za zrůdu. A to jen kvůli svému neobvyklému vzhledu.
Dívka se možná dostala jako členka kmene Kraos-monink do Ameriky z Laosu, jak si myslel například antropolog George Shelly. Tam ji čekal podobný osud, jaký měli lidé s nějakými anomáliemi.
Krao byla Shellym vystavována jako jakýsi mezistupeň, který měl poukazovat na evoluci člověka. Dívka měla představovat mezičlánek vývoje člověka z opice.
Napovídal tomu její vzhled. Dlouhé vlasy a především ochlupení po celém těle z ní dělalo raritu, na níž se chodili „normální“ lidé dívat jako do muzea na nevšední exponát. Kromě toho jí chyběly chrupavky v nose a uších.
Důkaz evoluce?
Dívka se ale během výstav stihla vzdělávat. Naučila se mluvit německy i anglicky, což jí pomohlo aspoň trochu zapadnout, i když to bylo vzhledem k tehdejší společnosti velmi těžké.
Z Ameriky v roce 1882 putovala do anglické metropole. I v Londýně ji ukazovali jako cenný důkaz Darwinovy teorie evoluce. Měli to však věděcky podložené? Nikoliv, soudili jen podle vzhledu.
A tak Krao začala cestovat po starém kontinentě, kde byla na očích dalším zvědavcům z řad Evropanů. Krao se ani při této činnosti nijak nezabavila, měla jen stát a snášet zvídavé pohledy ostatních.
Když jí bylo devět let, byla vystavovateli převezena do Filadelfie. Jistý Guillermo Antonio Farini si ji ale oblíbil a brzy adoptoval.
Nechtěla, aby ji obtěžovali i po smrti
Jejím vystavováním si přišel na slušné peníze, ale Krao se s ním dle dostupných informací neměla špatně, nenechával si vše pro sebe a investoval i do ní.
Nakonec se Krao osamostatnila a žila v Brooklynu. Aby ji lidé na ulici nepoznali, zakrývala si obličej šátkem. Ne vždy to však pomohlo. Svým nevšedním zjevem se proslavila a denně musela snášet narážky a zvídavé otázky. Lidé měli dokonce tu drzost, že ji obtěžovali u vchodových dveří.
Zemřela v roce 1926 na chřipku. Než nemoci podlehla, sepsala požadavek, který měl utnout obtěžování i po její smrti. Nechala se zpopelnit, aby žádný člověk nemohl vystavovat její ostatky. A tak se také stalo.
Krao se konečně dočkala klidu, i když až posmrtně. Vypálila tak rybník dalším generacím vědců, kteří by díky novým technologiím mohli zkoumat její tělo z ostatků.
Zdroj: Historyofyesterday.com
Autor: Alice Konopásková
