Dr. Sam Parnia z Critical Care & Sleep Medicine na New York University Langone Medical Center se zabýval vědeckým výzkumem na téma smrt, život po ní a resuscitace. V něm se snažil více vysvětlit, o co jde a jak je možné, že lidé mohou vidět své blízké, kteří jsou po smrti. Informuje o tom web anomalien.com.
Podle doktora Parnia je smrt pouhý proces, nikoliv konec, jak si mnozí dodneška mysleli. Ve své studii totiž tvrdí, že lidé skutečně vidí své kamarády, blízké či členy rodiny, kteří již zemřeli. Několik dobrovolníků ve výzkumu totiž vypovědělo, že někoho viděli a mluvili s ním.
„Mladá žena řekla, co se stalo po jejím předávkování drogami. Virginie R. z Francie uvedla, že se s ní setkal její mladší bratr. Bratr zemřel na leukémii, když mu bylo 12 let. Žena dodala, že se blížila k bílému světlu, které bylo na konci velkého tunelu,“ píše o výzkumu web anomalien.com.
Příběhy, ze kterých mrazí
Virginie přišla o svého bratra Philipa už před lety. Přesto podle doktora byla celá věc stále dost živá. Žena vypověděla, že jí postava bratra vedla blíže ke světlu. U toho se jí zeptal, proč chce zemřít. Odpověděla, že kvůli smrti bratra, protože jí chybí a chce s ním být.
Skoro stejný příběh má i další dobrovolník, pan William S., který se stal obětí dopravní nehody. Mezitím, co se ho lékaři snažili oživovat, on zažíval něco naprosto nepředstavitelného. Vypověděl totiž, že viděl svou několik let mrtvou babičku. Dokonce si údajně všiml toho, že tam je nakonec lidí o dost více.
„Babička dala muži na výběr. Mohl jít s ní, nebo se vrátit. Dodala také, že pokud zůstane, pak bude všechno v pořádku, a pokud se rozhodne vrátit zpět do života, bude pro něj tato zkušenost nejtěžší v celém jeho životě,“ popisuje slova muže web anomalien.com.
Podobný stav zažila i Lauren K. Když ji srazilo auto a ona skončila na operačním sále, kde lékaři bojovali o její život, viděla u sebe zemřelého dědečka. Doktor Parnia řekl, že i v tomto případě žena dostala na výběr mezi životem na zemi a smrtí, tedy životem na druhé straně.
Dobrovolníci se neznali, přesto mluvili stejně
Výsledky celého výzkumu jsou podle doktora fascinující. A mnoho lidí tento stav popisuje zcela totožně, ačkoliv se nikdy neviděli a nemohli o tom spolu mluvit. Domnívá se tedy, že tento stav nevzniká v našem mozku či kdekoliv jinde. Tvrdí, že mozek může sloužit jen jako prostředník mezi životem a tímto stavem po něm.
„Skutečnost, že se zdá, že lidé mají plné vědomí, s jasnými dobře strukturovanými myšlenkovými procesy a formováním paměti z doby, kdy jsou jejich mozky vysoce nefunkční, nebo dokonce zcela nefunkční, je hodně zmatená a paradoxní,“ píše web. Podle všeho je tak před námi ještě dlouhá cesta za poznáním, jak se vše skutečně má.
Zdroj: Anomalien
Autor: Ivan Glaser
