Co všechno musí snášet migrantky při práci na polích? Z některých příběhů vám bude běhat mráz po zádech

od Raina Tomanová
2 minuty čtení
plantaze huelva
Zdroj: Wirestock Creators / Shutterstock.com

Pole ve španělské provincii Huelva jsou oplocená, jsou tu kamery, stráže i elektrická vrata, za která se jen tak někdo nedostane. To všechno jsou podmínky, které musejí snášet marocké ženy při práci pro dodavatele jahod.

Sběr těchto plodů je jejich hlavní náplní práce. Stojí za tím ale spoustu nejen sexuálních útoků a slovních napadení. Některé z žen oslovila redakce Al Jazeera. Z jejich vyprávění je cítit velká bolest a strach z toho, co si na ně šéfové vymyslí příště.

Pracovní podmínky tu prakticky žádné nejsou

Pokud byste mluvili s některou z migrantek, uslyšíte pouze, že je porušování pracovních podmínek na denním pořádku, ženy dostávají tresty za to, že jdou na toaletu a také zde chybí ochrana proti koronaviru. V těchto podmínkách ale ženy musejí pracovat, protože jim vlastně nic jiného nezbývá.

Jakýkoliv odpor může být velmi tvrdě potrestán, a to nejen fyzicky. Strach ze svého nadřízeného má také Jadida, která na plantážích sběrem ovoce tráví už půl roku. Jezdí do Huelvy každý rok. Nejdříve byl na ni vedoucí hodný, jakmile ale přišla do práce, nastalo peklo.

Chtěl, aby za ním chodila do pokoje, pokud odmítla, našel si ji při práci na plantáži, kde už rovnou požadoval sex. A když ho pořád odmítala, začaly výhružky, že ji nechá poslat do Maroka, odkud přišla pracovat. „Ostatním šéfům říká, že jsem líná a nepracuji. Dostává mě do problémů a obviňuje mě z věcí, které jsem neudělala,“ svěřuje se Jadida.

Takový přístup ale spoustu jejích kolegyň nemá a raději přijmou rozkazy, než aby je odmítaly. Žena, která tak učiní, může být přemístěna na jiné plantáže nebo může za své „chyby“ tvrdě zaplatit. A sama Jadida chce, aby jejího šéfa zavřeli. Výjimkou totiž nejsou ani potraty, po kterých ženy nikdo neodveze do nemocnice.

Ženy nemají zajištěné základní životní podmínky

Migrantky jsou umístěné v malých domcích mezi skleníky, daleko od jakékoli civilizace. Jsou izolované a mají dočasná pracovní víza. V podstatě si tak jejich šéfové mohou dělat, co chtějí. Ti jim sice mají zajistit bezpečnost a zdravotní standardy, v mnoha případech se tak neděje. Mladá Yasmine již byla těhotná, když začala sbírat jahody pro místního dodavatele.

Během několika týdnů ale potratila. Krvácela, ale její nadřízený ji odmítal odvézt do nemocnice, dokud nezaplatí nemalý poplatek. Nakonec ji bylo tak zle, že v nemocnici stejně skončila. Ženy, které na plantážích pracují, nemají možnost ohlásit obtěžování nebo sexuální zneužívání.

Většina z nich přijede pracovat jako sběračka jahod v rámci dohody mezi Marokem a Španělskem. V roce 2019 se na plantážích sešlo skoro 20 tisíc marockých žen. Migrantky ale nemají možnost opustit pracoviště, protože jinak ztratí možnost pracovat i jinde ve Španělsku.

Počty žen, které musejí za těchto hrozných podmínek pracovat, nejsou známé. Jedná se jen o odhady, podle kterých „žije více než 12 tisíc migrantů v extrémně nehygienických podmínkách, bez přímého přístupu k vodě a hygienickým zařízením a bez preventivních opatření proti covidu“, jak uvedla charitativní organizace Caritas.

Zdroj: Al Jazeera

Autor: Raina Tomanová



Související články