Jeho obličej ho předurčoval k rolím kladných hrdinů nebo velkých milovníků. Legendárního Jeana Maraise milovaly miliony žen po celém světě, ale on to měl jinak. Byl gay, ale tuto informaci světu nejprve tajil.
Jean Alfred Villain Marais se do světa filmu zapsal desítkami filmových rolí, které z něj udělaly hvězdu.
Dlouho skrýval svou homosexuální orientaci. V roce 1937 se seznámil s básníkem Jeanem Cocteauem, který byl o dvacet čtyři let starší. Marais v něm našel chybějícího otce a díky němu si i doplnil vzdělání.
Byl jeho životní láskou a partnerem
A také díky němu přestal svou homosexualitu potlačovat. Aspoň když byli spolu. „Básník si mě jednou zavolal k sobě domů. Kouřil opium a vypadal stejně zoufale jako já. Pak jen řekl: Jsem do vás zamilovaný, je to katastrofa,“ napsal herec ve svých pamětech.
Cocteau se stal jeho životní láskou a k homosexualitě se přiznal jako první, přestože měl vztahy i se ženami.
Stali se partneři nejen v životě, ale i v práci. Cocteau pro Maraise psal hlavní role ve svých divadelních hrách a vyznával mu horoucí lásku v dopisech. Herec mu zase pomáhal zvládat jeho závislost na opiu.
Zkoušel to i se ženami
Společně žili až do básníkovy smrti v roce 1963, tedy dvacet šest let. Dnes je jejich vztah považován homosexuální komunitou jako prototyp správného gay vztahu.
Herec se ale nejprve snažil svůj vztah tajit a vzal si herečku Milu Parély. Manželství požehnal i jeho životní partner, ale to stejně po dvou letech skončilo.
O vztahu těchto dvou mužů se dlouho mluvilo, herec se k němu odmítl přiznat. V padesátých a šedesátých letech byl totiž prototypem hrdiny z dobrodružných filmů, který láme ženská srdce.
Všechno přiznal až ve svých memoárech, jež vyšly v roce 1975. Jeho život byl po smrti partnera obestřen rouškou tajemství.
Svou životní lásku přežil o mnoho let. Zemřel 8. listopadu 1998 v Cannes na zápal pohrudnice, krátce před svými 85. narozeninami.
Jeho známí na něj i přes životní ústrky vzpomínají jako na pozitivního člověka. To bylo ostatně i jeho heslo. „Pro mě je štěstí natolik důležité, že odmítám vidět, co se mi nelíbí“.
Zdroj: nasregion.cz, sip.denik.cz, extra.cz
Autor: Barbora Turková
