Historie byla mnohdy velmi krutá a krvavá. Důkazem je nespočet stylů poprav, kterými se trestali provinilci i nevinní lidé. U některých způsobů vás překvapí míra krutosti a brutálnosti. U dalších se zase neví, zda nešlo jen o mýtus. Zmiňuje se o tom server Allthatsinteresting.com.
Krvavý orel
O takzvaném krvavém orlu se píše ve skandinávské poezii a historici si dodnes nejsou jisti, zda je tato forma popravy a mučení skutečná, nebo jde jenom o smyšlené příběhy, které někdo zaznamenal do knih. Má sága Orkneyinga a příběhů o Ragnarových synech reálný základ?
Pokud ano, jedná se pravděpodobně o nejděsivější smrt vůbec. Z historie známe upalování, popravy na šibenici, mučení, trhání končetin nebo jazyka. O oddělování žeber od páteře ale hovoří pouze metoda krvavý orel, jejíž název vystihuje podstatu tohoto rituálu.
Když Vikingové dobyli nepřátelské území, vzdávali čest bohu Ódinovi, který je měl provázet na této i mnohých dalších válečných výpravách. Zda by se ale vůbec nějakému bohu líbilo, co válečníci provádějí, je otázkou, na niž jen tak někdo odpověď nenalezne.
Oběti rituálu byly svázány ruce a nohy a byla před kata postavena na všechny čtyři tak, aby se nemohla hýbat. Do zad jí pak byla zaseknuta sekera, která rozpárala tělo mučeného. Od páteře se pak oddělovalo jedno žebro po druhém. Nakonec krvavé dílo skutečně vypadalo jako orel s roztaženými křídly.
Pokud si myslíte, že v tu chvíli již oběť nežila, mýlíte se. Skutečné mučení totiž teprve začalo. Do otevřených ran byla nebožákovi vtírána sůl a jeho orgány byly vystavovány na odiv všem přítomným. Až po dlouhé době nakonec většina obětí podlehla a zemřela na vykrvácení nebo šokem.
Jako krvavý orel ale neumíral jen tak někdo. Vikingové se snažili svému bohu poskytnout jedině kvalitní oběti, takže se tato poprava stala výsadou pro vážené válečníky, panovníky a důležité osoby. S žebry roztaženými k nebesům zemřel například Halfdan Haaleg, který byl jedním z nejděsivějších nepřátel, s nimiž se kdy Vikingové potkali.
K dalším obětem patřili především králové a vysoce postavení bojovníci. Vikingové jim takovou popravou projevovali v podstatě úctu, protože je nezabili společně s ostatními, ale připravili pro ně speciální rituál, který dokazoval, že se jedná o ty nejsilnější z nejsilnějších.
Může tohle všechno být pravda? Skutečně existoval někdo, kdo by tak krutou popravu dokázal vykonávat před zraky tisíců lidí? A bylo by vůbec možné, aby mučený člověk hodiny přežíval a nezemřel po prvním záseku sekerou do zad? Historici se dodnes přou, co z tohoto vyprávění je vlastně pravda a co výmysl.
Medová metoda, cementové boty a další hrůzy
Jak popravovali staří Peršané? Oběť byla umístěna do kmene stromu. Koukaly jí pouze končetiny a hlava. Kůže jí byla potřena medem. To mělo přilákat hmyz, který postupně pod kůži dotyčného kladl vajíčka. No a pak si to dokážete představit. Infekce na sebe nenechala dlouho čekat a člověk umíral v bolestech klidně dva týdny.
Cementové boty byla zase lahůdka americké mafie. Ta nešťastníka nasoukala do cementových bloků a hodila do vody, kde se člověk utopil.
Neméně pěkná metoda bylo třeba stahování z kůže. To nejen že pěkně bolelo, ale mělo sloužit jako výhrůžka ostatním lidem. Kůže byla totiž po smrti umučeného pověšena na místě, kde na ni bylo vidět.
Drogové kartely se zase vyznačovaly takzvanou kolumbijskou kravatou. Člověku podřízly hrdlo a jazyk mu protáhly dírou, která popravou vznikla. I takto znetvořené tělo bylo ponecháno na veřejném místě jako výstraha.
Autor: Alice Konopásková
Zdroj: allthatsinteresting.com
Autor: Šárka Cvrkalová
