Mučení bylo ve středověku považováno za jeden z nástrojů, jak donutit člověka, aby se přiznal ke svým hříchům. Mnohdy ale mučený zemřel už během procesu, nebo byl po přiznání stejně poslán na šibenici. Jednou z nejšílenějších mučicích metod bylo dříve v Anglii mučení vahou.
Tato metoda sice často měla sloužit pouze k tomu, aby se daný člověk přiznal, mnohem častěji se ale z mučení stala poprava. Málokdo totiž vydržel nápor, který byl na jeho tělo kladen. Na hruď oběti se pokládaly kameny. Postupně se přidávalo na jejich váze a tíha nákladu drtila vnitřní orgány člověka.
Mnohdy začala praskat žebra, která pak způsobila vnitřní krvácení. Pokud člověk přiznal své zločiny, byl popraven. Pokud ovšem zvládl cestu na šibenici a nezemřel na vnitřní zranění ještě dříve.
Dva dny trpěl v bolestech
Jedním z případů mučení vahou je i příběh Gila Coreyho, který byl mučen dva dny v kuse. Byl spojen s čarodějnickými procesy poté, co zabil zloděje jablek, který kradl na jeho pozemku.
Ačkoli to nemělo s čarodějnictvím nic společného, udělal si tím nepřátele, kteří ho za čaroděje označili. Giles se ale odmítl přiznat a raději se rozhodl zemřít se ctí, i když v neskutečných bolestech.
Dva dny v kuse byly na jeho hruď přidávány kameny, až nakonec jeho tělo nápor nevydrželo. Zemřel na vnitřní krvácení, které způsobilo hned několik prasklých orgánů a rozdrcené kosti zarývající se zevnitř do masa
800 kilogramů na hrudi
Za to, že doma ukrývala kněze, měla být popravena také Margaret Clitherow. Ona se ale rozhodla, že zemře raději při mučení, než aby bylo její tělo na šibenici či hranici vystaveno davům diváků.
Na její tělo bylo postupně položeno až 800 kilogramů kamení. Kvůli tomu jí začala praskat kůže a ona krvácela zvenčí i vnitřně. Zemřela v bolestech, ale podle jejích posledních slov hrdá na to, že se nevzdala.
Většina umučených byla sice pravděpodobně nevinná, i tak ale umírali v bolestech a mnohdy i po mnoha a mnoha hodinách utrpení. V Anglii se jednalo o jeden z nejkrutějších typů mučení, který historie popisuje.
Zdroj: ranker.com, allthatsinteresting.com, wikipedia.org
Autor: Šárka Cvrkalová
