Výška tónu či melodie jsou základem lidské řeči a podle nich snadno poznáme například náladu či emoce mluvčího. Způsob, jak mluvíme s dětmi, je naprosto unikátní, používáme totiž takzvaný zjednodušený rejstřík jazyka. Podobně jako když mluvíme na cizince a snažíme se, aby nám porozuměl. Ovšem tzv. baby talk má společné znaky napříč světovými jazyky.
Baby talk neboli rodičovština je označení pro charakteristický řečový projev, který mluvčí daného jazyka považují za adekvátní prostředek komunikace s malými dětmi, uvádí vysvětlení Nový encyklopedický slovník češtiny a dodává, že určitá forma baby talku je charakteristická pro většinu jazykových komunit světa.
Žvatlání jako základ vědecké studie
S tím souhlasí i jazykovědci, kteří na začátku října publikovali v časopise Nature Human Behavior svou studii nazvanou Systematický přehled a Bayesovská metaanalýza akustických vlastností řeči zaměřená na děti.
Vědci analyzovali data z 88 unikátních studií o pěti akustických parametrech. Zaměřili se například na frekvenci a její odchylky, rychlost artikulace či délku trvání jednotlivých samohlásek. Studie se zaměřila i na to, jak se tyto vlastnosti mění s věkem dítěte a liší se v různých jazycích.
Jazykovědecký fenomén
Charakteristikou stylu mluvy na kojence jsou vědci fascinováni již delší dobu. Již v roce 2020 ji na webu CNN Health popisují jako variantu řeči, která používá skutečná slova a správnou gramatiku, ale pronáší je vyšší výškou, pomalejším tempem a přehnanou intonací.
Lidé, kteří si myslí, že baby talk má degenerativní účinky na děti, se ovšem pletou. Dle výsledku studie Najy Ferjan Ramírez publikované roku 2018 totiž děti, na které rodiče mluvili tímto způsobem, vykazují velké pokroky ve výuce jazyků již ve velmi útlém věku.
Vědecká studie z letošního října tyto poznatky potvrzuje, ale vědci dodávají, že bude zapotřebí ještě mnoho výzkumů, aby mohli dojít k jasnějším závěrům.
Zdroj: Nový encyklopedický slovník češtiny, Nature Human Behavior, YouTube, CNN Health, Wiley Online Library
Autor: Evženie Novotná
