V dnešní době jsou všeobecně lidé vstřícní a snaží se všem, kteří mají nějaké problémy, pomoci. Pokud vidíme v autobuse někoho o berlích, pustíme ho sednout, slepým lidem uvolníme místo ve vlaku nebo jim pomůžeme přes ulici. Bohužel ne všude je to běžnou praxí.
Slepá žena jménem Siobhan Meade se se slepotou potýká už dlouhé roky a na mnoho věcí si musela zvyknout. Většinou se k ní každý choval mile a nemusela řešit žádné problémy navíc. Jenomže nedávno měla nepříjemnou zkušenost, kterou dokonce natočila na video.
Se svým přítelem a s vodicím psem chtěla jít do restaurace na jídlo. Jenomže právě kvůli Martymu, který je jejím parťákem a pomocníkem, byla z místa vykázána. A to i přesto, že vysvětlila, že je slepá a on je pes vodicí.
Všechno průkazně natočeno
Když bylo ženě řečeno, že do restaurace nesmí, několikrát muži, který jí vstup zakázal, vysvětlila, že je Marty vodicí pes. Ti mají ze zákona výjimku a mohou své pány doprovázet i na místa, kam jinak pes nesmí. Jenomže muž si to nenechal vysvětlit.
Siobhan Meade tak začala natáčet celý konflikt na mobil, aby později mohla video sdílet na YouTube. Tam se svěřila sledujícím, že se s něčím podobným ještě nesetkala, teď ji ale strach provází na každém kroku.
„Já i přítel jsme se tomu muži snažili vysvětlit, že se chceme jenom najíst. Že je Marty pes vodicí a do restaurace může. Jenomže on stále dokola odmílal ten fakt přijmout. Bylo to pro mě ponižující a smutné. Teď se bojím, že se bude zkušenost opakovat,“ svěřila se žena.
Majitel se za pracovníka omluvil
Hádka, do které se zapojil i přítel slepé ženy, pokračovala až do chvíle, než se do ní zapojilo několik dalších osob. Nejprve zkoušel číšníkovi vysvětlit jeden z hostů, že se chová nevhodně. Nakonec ale musel být přivolán majitel restaurace.
Až ten zaměstnanci vysvětlil, že ačkoli zvířata do podniku nesmí, vodicí psi mají výjimku. On sám se pak osobně ženě omluvil, stejně tak učinil i číšník. Jenomže ani omluva nespravila to, že v restauraci všichni na Siobhan zírali.
„I když nevidím, cítila jsem na sobě jejich pohledy. Bylo mi trapně a chtěla jsem raději zmizet. Nakonec jsme se sice s přítelem najedli, ale mám od té doby hrůzu chodit mezi lidi, protože se bojím, že by se opět mohlo mé postižení stát něčím, co mi způsobí další komplikace,“ dodává.
Zdroj: Profimedia, mirro.co.uk
Autor: Šárka Cvrkalová