Člověk předpokládá, že když se někdo stane lékařem, jeho hlavním záměrem je pomáhat lidem. Léčit je. Ne jim provádět šílené věci a ještě sledovat jejich utrpení. Přesně to dělal Marcel Petiot. A to ještě na pozadí druhé světové války, kdy zneužíval zranitelnosti a důvěřivosti lidí.
Marcel Petiot se narodil 17. ledna 1897 v Auxerre ve Francii. V roce 1914 mu byla diagnostikována duševní nemoc, o rok později dokončil vzdělání ve speciální akademii v Paříži.
Během první světové války byl Petiot povolán do francouzské pěchoty, jenže byl zraněn a vypadalo to, že se celkově hroutí. Psychicky byl na tom špatně, a tak byl posílán do různých zařízení. V jednom z nich byl přistižen při krádeži přikrývek.
Ačkoliv se ještě v červnu 1918 vrátil na frontu, dlouho tam nepobyl. Byl převezen o tři týdny po svém nástupu do nemocnice, protože se střelil do nohy.
V září se zapojil do nového pluku, ale nebylo to nic platné. Měl diagnostikováno tolik duševních nemocí, že zkrátka nebyl schopen dále pokračovat. Byl propuštěn a poslán do invalidního důchodu.
Lékařem snadno a rychle
Po válce vstoupil do programu jakéhosi zrychleného vzdělávání. To bylo určené právě pro válečné veterány a Petiot se v podstatě díky němu stal za osm měsíců lékařem. Na stáž šel příhodně do psychiatrické léčebny Evreux a v prosinci 1921 už měl diplom.
Když rozjížděl svou praxi, byl uživatelem návykových narkotik. Jeho pověst nebyla nijak valná – šuškalo se o tom, že provádí nelegální potraty a pacientům dává omamné látky.
I přesto to však díky komplicovi dotáhl na starostu. A také tehdy zřejmě začalo jeho kriminální řádění. Zpronevěřoval peníze, byl mistrem daňových úniků a kradl, což vedlo k tomu, že byl kvůli kleptomanii hospitalizován. To se už psal rok 1938.
Důmyslná pohádka o úniku ze země
Po vypuknutí druhé světové války a pádu Francie vytvořil vlastní podvodnou síť, kdy jako Dr. Eugène přijal do své ordinace kohokoli, kdo chtěl uprchnout ze země.
Bylo jedno, jestli to byl Žid, odbojář nebo kriminálník, za 25 000 franků mu nabídl zajištění bezpečného přechodu do Argentiny nebo jiného státu jižní Ameriky přes Portugalsko.
Jenže tuto pohádku podmínil tím, že zájemce musí být očkovaný. A tak lidem snícím o lepším životě jinde podal injekčně kyanid a kukátkem sledoval jejich příšerné utrpení.
Když bylo po všem, ukradl jejich cennosti a zlikvidoval těla. Buď je hodil do Seiny, spálil nebo si vzal na pomoc hašené vápno.
Gestapo se o něm ale nakonec stejně dozvědělo. Zatklo jeho spolupracovníky, kteří pod nátlakem mučení prozradili Petiotovu identitu. Někteří z nich strávili osm měsíců ve vězení z podezření z pomoci Židům uprchnout. Gestapo je propustilo v lednu 1944.
Rozsah Petiotova řádění odkryl až podezřelý zápach z komína jeho domu. Hasiči na místě požáru našli mrtvá těla i jejich části.
Jáma s ostatky
Když Petiot dorazil, tvrdil, že je členem francouzského odboje a že těla patřila Němcům, zrádcům a kolaborantům. Protože lidé obecně schvalovali odbojové aktivity, policie se zdráhala Petiota zatknout, a tak ho propustila.
V garáži však byla nalezena jáma s dalšími lidskými ostatky. Na schodišti pak byl plátěný pytel se stejný obsahem a u doktora byly objeveny další jedy včetně chloroformu.
Po měsících vyšetřování se ukázalo, že Petiot neměl mezi členy odboje žádné přátele a že jeho tvrzení o zbavování se nepřátel Francie je mylné.
Petiot byl nakonec usvědčen z 26 vražd za účelem zisku a odsouzen k smrti. 25. května 1946 zemřel pod ostřím gilotiny.
Zdroj: Murderpedia.org
Autor: Marek Slanina
