Hromadná sebevražda v Jonestownu byla obrovskou tragédií. Až do 11. září 2001 se jednalo o událost s největším počtem civilních obětí, kterou nezpůsobily přírodní katastrofy. Kazatel Jim Jones kolem sebe založil náboženskou skupinu, se kterou se uzavřel v odlehlé Guyaně. Zřejmě špatné duševní zdraví způsobilo jeho paranoickou představu, že jsou pronásledováni kapitalisty. Rozhodl se tedy pro radikální řešení. Otázkou i po tolika letech zůstává, zda všichni ti, kteří spáchali 18. listopadu 1978 sebevraždu, viděli vše stejně.
Takzvaný Jonestown založil reverend Jim Jones. Svou kazatelskou činnost začal v 50. letech minulého století v Indianě. Tam si ale velkou podporu nezískal. Lidem tam vadila jeho náklonost k rasové rovnosti. Svoje pole působnosti tak přesunul do San Francisca, kde slavil úspěch, a to i mezi politickými představiteli.
Přestěhoval se na bezpečnější místo
Tento úspěch ale nevydržel příliš dlouho, o Jonesovu církev se začala zajímat média a na povrch vyplouvaly nejasnosti v účetnictví, padly obvinění z fyzického zneužívání a ze špatného zacházení s dětmi. Kazatel se stal více a více paranoidním. Nakonec se rozhodl přestěhovat svou misi někam, kde nebude tolik na očích. Vybral si anglicky mluvící socialistickou zemi s domorodým obyvatelstvem a černošskými vůdci — Guyanu.
Jones si tak pomalu ale jistě vytvořil svůj socialistický ráj. Sekundovala mu u toho jeho žena, která o Jonestownu říkala, že je „oddaný životu pro socialismus, totální ekonomickou a rasovou a sociální rovnoprávnost. Žijeme zde komunálně.“ Na svém konci měl Jonestown neuvěřitelných devět stovek obyvatel.
Osudná návštěva z vlády
Vše vypadalo na první pohled ideálně. Ale i přes velkou vzdálenost se do USA začaly dostávat informace, že vše není takové, jak se zdá. Hromadily se především stížnosti příbuzných, kteří měli o dvé blízké v osadě strach. Nakonec jejich prosby vyslyšel Leo Ryan, kalifornský kongresman. Dal dohromady delegaci novinářů a stěžujících si příbuzných, vzal letadlo a do Jonestownu se roku 1978 vypravil. Bohužel to byl začátek jedné z největších tragédií v moderních dějinách Spojených států.
Kongresman město prošel a opravdu našel několik lidí, kteří se s ním chtěli vrátit do států. Rozhodl se tedy, že je odveze. Když celá delegace čekala na přistávací ploše na letadlo, přijeli Jonesovi ozbrojenci a začali do lidí pálit. Na místě byli čtyři lidé zabiti, včetně kongresmana, a další byli zraněni. Reakce Jonese je ještě nesmyslnější tím, že Ryana návštěva v podstatě uspokojila. A lidí, kteří chtěli z místa odejít, bylo 14 z 900, tedy zanedbatelná menšina.
Sebevražda — útěk před kapitalisty
Kazatelovo psychické zdraví už ale bylo zřejmě nenávratně ztraceno. Vrátil se do města a pomocí rozhlasu vyzval obyvatele, aby spáchali takzvanou revoluční sebevraždu. Což ale nebylo v komunitě nic nového. V době před touto událostí byl Jones stále více paranoidní. Vyzýval tak ostatní, ať v žádném případě nepadnou do rukou kapitalistů.
Z toho důvodu pořádal v Jonestownu tzv. „bílou noc“. Během ní se řešilo, jakým způsobem nejlépe uniknout nepřátelům a jejich režimu. Většinou tam byly možnosti jako útěk do Sovětského svazu či spáchání hromadné sebevraždy. Ta se i několikrát nacvičovala. Obyvatelé si stoupli do řady a byl jim podán falešný jed. Jednalo se o jakýsi test loajality.
Sebevražda pod nátlakem
Podle přeživších je možné, že i v případě poslední revoluční sebevraždy se mohli lidé domnívat, že se jedná o pouhé cvičení. Svědčí o tom fakt, že první lidé přistoupili ke kádi s jedem v úplném klidu a stejně tak jed podali i svým dětem. Když pak viděli děti umírat, začali někteří projevovat svůj nesouhlas se sebevraždou.
I to měl ale Jones pod kontrolou. Ještě než k požívání jedu došlo, obklopil dav Rudou brigádou. Tamními ozbrojenci, kteří měli kontrolovat, zda všichni svůj jed vypili. Lidé tak neměli příliš na vybranou. Jim Jones zemřel s kulkou v hlavě. S největší pravděpodobností se zastřelil sám. Podle svědků byl fascinován Adolfem Hitlerem, což je možná důvod, proč zvolil zrovna tento způsob smrti.
Zdroj: rollingstone.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
