Dostal přezdívku „Nezničitelný voják“, kterou si do posledního písmena zasloužil. Adrian Carton de Wiart se účastnil několika válek, včetně první a druhé světové války. Byl nespočetněkrát zraněn, a dokonce přišel o ruku. Nikdy pro něj ale válčení nepřestalo být zábavou.
Adrian Carton de Wiart se narodil 5. května 1880 v Bruselu do vážené aristokratické rodiny. Po smrti jeho matky se rodina přestěhovala do Káhiry, kde pracoval jeho otec jako právník a soudce. A podobnou životní dráhu plánoval i pro svého syna.
To mu ale úplně nevyšlo. Syn sice začal studovat práva, ale nedokončil je. V roce 1899 za otcovými zády narukoval do britské armády. Už zde je vidět jeho až nezdravé zapálení pro válku
. „Byl jsem rozhodnutý bojovat a nevadilo mi, za koho nebo za co. Nevěděl jsem, proč začala válka, a bylo mi jedno, na které straně budu bojovat. Pokud by mě Britové neměli rádi, nabídl bych se Búrům,“ vysvětlil.
První boje a hned zranění
Problémem bylo, že Britové nepřijímali do armády mladší 21, a ještě k tomu cizince. Jak se záhy ukázalo, byl to problém spíše kosmetický a Wiartovi stačilo použít falešné jméno a věk. Jeho otec zuřil, když se dozvěděl, co syn udělal. Ale nakonec mu dovolil v armádě zůstat.
Mladík byl během války zraněn, schytal kulku do břicha, ale to ani v nejmenším nesnížilo jeho odhodlání, spíše naopak. Zatoužil po lepší kondici, tak začal pravidelně sportovat.
V roce 1902 se dostal do irských dragounských stráží, které působily v Britské Indii. V roce 1904 byl převelen do Jižní Afriky a povýšen na poručíka.
První světová válka a sbírání hodností i zranění
Když vypukla první světová válka, Wiart se zrovna účastnil války v jedné z britských kolonií a byl tam velmi vážně zraněn. Kulka ho zasáhla do obličeje, přišel o oko a část ucha. Ztráta orgánu jej však příliš nemrzela. Jediné z čeho měl strach bylo, že nebude moci opět bojovat.
Tato jeho noční můra se mu nevyplnila a v roce 1915 se přidal k britské armádě na Západní frontě. Od roku 1916 ho pak stíhalo jedno povýšení za druhým.
V dubnu 1917 byl jmenován důstojníkem Řádu belgické koruny a v červenci byl povýšen na majora v dragounské stráži.
Jako když vytrhnete zub
Není divu, že on sám považoval rok 1916 za nejlepší ve svém životě. Vlastně to trochu div je, když člověk přihlédne ke zraněním, která během tohoto roku utrpěl.
Byl vážně střelen do hlavy, do kotníku a do kyčle, a nakonec byl ještě zasažen do nohy. V roce 1915 byl střelen do ruky, která byla roztrhána na kusy a jen z ní visely dva prsty. Wiart chtěl, aby mu je lékař amputoval, když odmítl, voják si je utrhl sám.
Většina normálních vojáků by se po takovýchto zraněních těšila do zaslouženého důchodu, nikoliv ale Wiart. Hned po konci první světové války odešel do Polska, kde pracoval pro britskou armádu.
K jeho velké radosti pak začala druhá světová válka. V roce 1940 byl jako dočasný generálmajor poslán do Jugoslávie, která požádala o pomoc v boji proti Hitlerovi. Během svého působení v tomto konfliktu měl nehodu, jeho letadlo se zřítilo do Itálií ovládané Libye a on byl zajat.
Přežil druhou světovou válku i zajatecký tábor
Ze zajateckého tábora se pokusil pětkrát uniknout. Nakonec byl v rámci mírových jednání propuštěn. Záhy byl poslán do Číny, kde vyjednával se samotným Mao Ce-tungem.
Jeho služba skončila japonskou kapitulací a v roce 1947 byl Wiart s hodností generálporučíka poslán do důchodu. Jeho manželka za dva roky zemřela. On se stihl ještě jednou oženit. Zemřel 5. června 1963 ve věku 83 let.
Zdroj: Ranker.com, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
