Policarpa Salavarrieta byla mladá odvážná dívka, která se neváhala zapojit do bojů o nezávislost své země. Tou byla Nová Granada, závislá španělská kolonie. Po konci revoluce a zbavení se španělské nadvlády vznikla Kolumbie. Toho se ale Policarpa bohužel nedožila.
O raném životě Policarpy Salavarriety toho není mnoho známo. Pravděpodobně se narodila 26. ledna 1795 ve městě Guaduas, ale nejsou o tom dochovány žádné písemné doklady. Stejně tak není známé její skutečné křestní jméno. Jisté ale je, že měla osm sourozenců.
Musela vypomáhat jako švadlena
Když jí bylo kolem 5 let, vypukla v jejím městě obrovská epidemie neštovic, která měla na svědomí tisíce obětí, a to včetně Policarpiných rodičů a jejích dvou sourozenců. O dívku se tak starala její nejstarší sestra. Protože neměly příliš financí, začala brzy pracovat, a to jako švadlena.
Tehdejší politické zřízení se nazývalo místokrálovství Nová Granada a jednalo se o španělskou kolonii. Guaduas byl v té době středem veškerého dění, vedla přes něj nejdůležitější silnice až do Bogoty, což bylo něco jako hlavní město tohoto místokrálovství.
Práce pro revoluční hnutí
Tamní obyvatelé však nechtěli dále zůstávat pod španělskou nadvládou. Tvořili revoluční gardy a snažili se převzít ve státě moc.
Do těchto revolučních bojů byla zapojena i Policarpina rodina, především její bratr a švagr. Ona tedy měla přehled o politickém dění i povstaleckých skupinách.
V patnácti letech se stále živila jako švadlena, její klientela byla z vyšší společnosti a většinou se jednalo o příznivce stávajícího režimu.
Policarpa byla mladá nesmělá a nenápadná dívka, což, jak se později ukázalo, byla její největší výhoda. Její zákazníci si jí totiž nevšímali a často i zapomněli, že tam vůbec je.
Mladá švadlena tedy neváhala a všechny informace předávala povstaleckým skupinám. Nakonec se rozhodla postoupit „výše“ a přestěhovala se do Bogoty.
Zde si získala důvěru tamních revolucionářů a začala pro ně také pracovat. Stále při své práci švadleny odposlouchávala významné lidi, také šila partyzánům uniformy a sháněla jim jídlo.
Zatčena na základě milostné korespondence
Vše vycházelo, než byl zatčen její partner a revolucionář Alejo Sabaraín. Ten měl totiž schované dívčiny dopisy, které ji nakonec usvědčily.
Ona sama před svým zatčením spálila všechny možné dokumenty, aby nikdo nemohl odhalit další členy jejich odbojové skupiny.
Nakonec byla převezena do vězení v Universidad del Rosario, kde byla odsouzena k popravě. Tehdejší španělský monarchistický režim se snažil udělat z rebelů exemplární případ a nechával je veřejně zastřelit.
To se stalo i Policarpě, a to 14. listopadu roku 1817. Těsně před svou smrtí přitom dívka apelovala na lid, aby se nevzdával své svobody. Dodnes je v Kolumbii považována za symbol odvahy a síly.
Zdroj: historydaily.org, Wikipedia
Autor: Markéta Mladá
