Pro většinu z nás jsou doktoři se zdravotní sestřičkami nadějí, že nám pomohou, když nám není dobře. Nicméně uskupení čtyř sester, kterým se přezdívalo Andělé smrti z Lainzu, bylo přesným opakem. Dvě ze čtyř žen, které mají na svědomí desítky lidí, navíc byly propuštěny za dobré chování.
Andělé smrti byly čtyři zdravotní sestřičky – Walteaud Wagner, Irene Leidolf, Maria Gruber a Stefanjia Mayer. Všechny pracovaly na geriatrickém oddělení v nemocnici ve vídeňské čtvrti Lainz.
Waltraud Wagner svou první vraždu spáchala v roce 1983, když jí bylo dvacet tři let. Sedmasedmdesátiletá pacientka, která trpěla velkými bolestmi, ji prý požádala o ukončení svého trápení. Mladá žena nejprve váhala, ale pak ženě vpíchla větší množství morfia.
Smrt přišla okamžitě a žena zjistila, že jí to poskytuje velké potěšení. Podle jejích slov to byla zábava, že byla škoda, aby se s tím nepochlubila svým kamarádkám.
Nikomu to nepřišlo divné
Později o tom řekla svým třem kamarádkám. Irene Leidolf byla o dva roky starší než Walteaud Wagner. Byla sice vdaná, ale ženy preferovala více než muže. Stefanija Meyer byla už babičkou, třikrát rozvedená emigrovala do Rakouska ze socialistické Jugoslávie. Nejmladší byla svobodná matka Maria Gruber, které bylo v době vražedného šílenství pouze devatenáct let.
Teď už ale nešlo o pomoc lidem, ženy se začaly zbavovat náročných pacientů. Pokud si je pacient přivolal v době, kdy se to ženám nehodilo, podepsal si rozsudek smrti. Sestry vraždily i pacienty, kteří odmítali léky, pošpinili prostěradla nebo ty, co v noci chrápali. Vzhledem k tomu, že šlo o pacienty starší 75 let, nikdo se nad jejich smrtí nepozastavoval.
Napodobovaly umírající pacienty
Hlavou skupiny byla Waltraud Wagner, Irene Leidolf jí zdatně sekundovala. První jmenovaná brzy vymyslela sadističtější metodu než morfium.
Jedna ze sester držela pacientovu hlavu a ucpala mu nos, druhá mu do úst lila vodu tak dlouho, dokud se neutopil. Anděle smrti tato metoda začala mnohem více bavit a velice často se ženy scházely v místní hospodě, kde se svými činy u alkoholu bavily a napodobovaly chroptění pacientů.
Po nemocnici se ale začaly šířit historky, že na geriatrickém oddělení řádí vrah. Vyšetřování ale bylo velmi laxní, hlavně nepoškodit dobrou pověst nemocnice. Vražedné šílenství trvalo šest let, skončilo v únoru roku 1989. To zabily ženy pacientku, protože odmítala předepsané léky.
Sestřičky se opět sešly v hospodě, kde na napodobovaly její vytřeštěné oči. Všechno ale slyšel jeden doktor, který to okamžitě oznámil policii. 7. dubna toho roku byla čtveřice zatčena.
Kolik lidí ženy přesně zabily, se nikdy nezjistilo. Irene mluvila o stovce, Waltraud o čtyřiceti. Ta u výslechu hrdě mluvila o tom, že se pacienti bránili, ale ony byly silnější. Ostatní byly zdrženlivější, uklidnila se i Waltraud. Nakonec tvrdila, že zabila deset lidí.
Po dvaceti letech jsou venku
V březnu roku 1991 byl vynesen rozsudek. Waltraud byla odsouzena za patnáct vražd a sedmnáct pokusů o ně na doživotí. Irene dostala za pět prokázaných vražd také doživotí. Stefanija seděla za spoluúčast dvacet let, Maria patnáct.
Případ otřásl Rakouskem a tehdejší kancléř Franz Vranitzky prohlásil, že jde o jeden z nejbrutálnějších zločinů země. Za dobré chování byly v srpnu 2008 propuštěny na svobodu Wagner a Leidolf. Dva roky předtím se na svobodu dostaly dvě zbývající pachatelky. Po návratu z vězení si změnily identitu a zřejmě žijí dále pod jinými jmény.
Zdroj: blesk.cz, encyklopedievrahu.cz, cs.mydailyselfmotivation.com, casjenprome.cz, ct24.ceskatelevize.cz
Autor: Barbora Turková
