Byla krásná, mladá a celý život měla před sebou. Nikdy ale nebude vědět, jaký by byl. Život šestnáctileté Sylvie Likens byl ukončen tragicky a nad tím, co si mladá dívka musela vytrpět, zůstává dodnes rozum stát.
Sylvia Likens se narodila 3. ledna 1949 v Indianě a měla ještě další čtyři sourozence včetně sestry Jenny. Jejich rodiče se živili jako kočovní cirkusáci, ale matka Betty měla k tomu problémy se zákonem.
Proto se otec Lester rozhodl, že je pošle na nějakou dobu ke Gertrude Baniszewski, která byla maminkou jejich kamarádky Stefanie. Lester potřeboval odcestovat mimo zemi s cirkusem, aby mohl zajistit rodinu.
Ze začátku se nedělo nic špatného
Gertrude měla celkem sedm dětí a osud s ní nehrál moc fér. Za sebou měla šest potratů, ale v Indianapolis byla známá jako pečlivá matka, která se o své děti dovede postarat. Proto když přišla s nápadem, aby dal Lester své dvě dcery k ní, všem se to zdálo jako skvělý nápad. Kdyby otec tušil, co se s jeho dcerami stane, nikdy tohle rozhodnutí neudělá.
V domě sice nebylo moc postelí, byla tam špína, ale na začátku všechno probíhalo v pořádku. Lester měl každý týden posílat Getrude dvacet dolarů za obě dívky a na začátku všechno probíhalo tak, jak mělo. Dívky chodily do školy, v neděli do kostela a všechno fungovalo. Pro Getrude ale začal být život hodně náročný a začala mít psychické problémy, které si vybíjela na Sylvii.
Všechnu zlost si vybíjela na dívce
Žena neměla ani peníze na léky, takže vždycky, když sehnala nějaké prášky, tak si je naordinovala sama. Všem je asi jasné, že to k psychické pohodě vyčerpané matky rozhodně nepřispělo. Nepřispěl k tomu ani fakt, že peníze od Lestera začaly chodit velmi nepravidelně.
Všechno, co v domě bylo špatně, bylo shozeno právě na nebohou Sylvii. Ta byla navíc krásná, milá, chytrá, vlídná a vstřícná, za což se jí Gertrude mstila. Ostatní děti se Sylvie nikdy nezastaly a všechny potomky Gertrudy začala přítomnost sester v domě rozčilovat.
Začalo to tím, že Sylvii Gertrude fackovala, čímž se ale roztočila spirála neskutečného násilí, do kterého se postupně přidaly i děti šílené ženy.
Všechno se ale vyhrotilo ve chvíli, kdy nejstarší dcera Paula přišla s tím, že je těhotná. Gertrude to ale vůbec nepřijala a tvrdila, že těhotná je Sylvia. Následně se ukázalo, že to není pravda a že Sylvia je ještě panna. Pro obě sestry to začalo být v domě nesnesitelné, ale říkaly si, že to vydrží a že si pro ně rodiče určitě brzo přijdou.
Na týrání se chodili dívat ostatní
Po fackování Sylvie přišlo na řadu mlácení řemenem a tvrdé bití. Nejdříve nepravidelně, ale poté už se to dělo s železnou pravidelností. Mladší Jenny bylo vyhrožováno, že když něco řekne, obě skončí na ulici a Jenny na tom bude ještě hůř než její starší sestra.
Psychické týrání Sylvie bylo brzy od všech k nesnesení. Děti roznesly po nedělní škole, že Sylvie spí s chlapci za peníze. Když se jim to snažila Sylvia oplatit stejnou mincí, začaly ji děti ze sousedství také týrat.
Děti se k Sylvii rozhodně nechovaly nějak hezky. Típaly o ni cigarety, lily na ni horkou vodu, svazovaly ji, vtíraly jí do ran sůl. Sylvie si dokonce musela před ostatními dávat do intimních partií lahev od coly.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Týrání bylo občas tak šílené, že dívka neudržela moč, takže ji Gertrude přesunula do sklepa. Tam ji držela spoutanou u schodů nebo u stěny. Navíc začala vybírat peníze od ostatních dětí, aby se na zmučenou dívku chodily dívat. Všichni navíc věděli, že to, co Gertrude dělá, je protizákonné, ale nikdo nic neřekl.
„Jsem prostitutka a jsem na to hrdá“
Sylvia musela jíst výkaly nebo psí žrádlo, které bylo „vylepšené“ ohromným množství pálivé omáčky. K týrání byla donucena i sestra Jenny, která ji prý měla bouchnout.
Jednou si zvláštního chování a křiku v domě měl všimnout i soused, který zavolal na sociálku. Když sociální pracovnice dorazila, Gertrude jí namluvila, že Sylvia utekla. Žena netušila, že mučená Sylvia je pod jejíma nohama ve sklepě.
Sylvia byla dehydrovaná, trpěla silnou podvýživou, ale ani to Gertrude nezastavilo. Začala dívce lámat prsty nebo ji kopala do hlavy. Všechno vyvrcholilo 22. října 1965, kdy jí Gertruda vyryla na břicho nápis „Jsem prostitutka a jsem na to hrdá.“
To navíc udělala horkou jehlou, ale nápis nebyla schopná dokončit, tak to musel dodělat jeden z jejích synů. Navíc donutila napsat Sylvii dopis jako alibi, kde dívka psala, že poskytuje sexuální služby za peníze.
Všechno prozradila její sestra
Sylvia se dvakrát pokusila o útěk, ale vždycky jí to někdo překazil, navíc zranění byla tak velká, že nebyla schopná se nikam moc dostat. Gertrude a její děti si brzo začaly hrát s myšlenkou, že dívku odvedou do lesa a nechají ji tam zemřít, ale z tohoto plánu sešlo, protože 26. října 1965 dívka na mnohačetná zranění, dehydrataci, krvácení do mozku a podvýživu zemřela.
Jeden z chlapců byl donucen, aby zavolal na policii. Ta když do domu přišla, nemohla uvěřit tomu, co vidí, a bylo jasné, že Sylvia zemřela na následky týrání.
Gertrude tvrdila, že se dívka po měsících objevila nečekaně doma a měla mnoho zranění. Ona se ji snažila zachránit, ale nakonec jí Sylvie zemřela v náručí. Stejnou výpověď poskytly i její děti, ale o slovo se přihlásila Jenny.
Nikdy neprojevila lítost nad svými činy
Ta řekla, jak to doopravdy bylo, protože chtěla Gertrude a celou rodinu vidět za mřížemi. Šílená žena všechno odmítala a následně tvrdila, že byla nepříčetná.
Hlavní detektiv později napsal, že šlo o nejhorší případ, na který ve své službě narazil. Chování celé rodiny označil za ďábelské a šílené. Pitva ukázala, že dívka měla až 150 zranění a byla neskutečně vychrtlá.
I když Gertrude odmítala, že by měla se smrtí dívky něco společného, nakonec odešla od soudu s doživotním trestem, stejně jako její dcera Paula. Děti, které se na mučení podílely, dostaly od 2 do 21 let, další skončily v polepšovnách. Zatčeno bylo i několik dětí ze sousedství. Když si Gertrude a její děti vyslechly verdikt, rozplakaly se a utěšovaly se navzájem.
Pokusila se odvolat, ale nikdy se jí to nepodařilo. Nikdy neprojevila lítost, ani se rodině Sylvie neomluvila za šílené věci, co ona a její děti dělaly. Necítila ani žádnou vinu a bylo jí úplně jedno, co se dělo.
Ven se dostala po dvaceti letech kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu. Pustili ji v roce 1985, zemřela ale pět let poté. Nad Sylviím hrobem dnes stojí památník věnovaný týraným dětem.
Zdroj: mysteriesrunsolved.com, g.cz, podcast Opravdové zločiny
Autor: Barbora Turková
