Na svědomí měl Joachim Kroll životy čtrnácti dívek a dětí. Ty nejen zavraždil, ale zřejmě i zkonzumoval. Muž, který měl přezdívku Duisburský lidožrout, se stal postrachem Německa. Šílenství skončilo v roce 1976, kdy Krolla zatkla policie.
Joachim Georg Kroll se narodil 17. dubna 1933 jako šesté z devíti dětí. V dětství mu psychiatři naměřili IQ 76. Chlapec odmalička jevil známky retardace a označili ho za mentálně zaostalého.
Pomočoval se, což mělo co dělat s nízkým sebevědomím, a trpěl impotencí. Když Krollův otec zemřel, musela se rodina přestěhovat do malého bytu, kde Joachim sdílel pokoj se šesti sestrami a jedním bratrem.
Ukájel se nad nafukovacími pannami
Na základní škole byl jen do třetí třídy, přičemž ještě jeden ročník opakoval. Není se čemu divit, že se nikdy nenaučil číst. Na přilehlé farmě byl často svědkem porážky prasat, což ho sexuálně vzrušovalo.
Podle jeho slov mu tento zážitek zůstal v mysli po zbytek života. Až do 22 let pracoval na rodinné farmě se znalostmi žáka třetí třídy. To je možná důvod, proč se mu nedařilo navazovat vztahy se ženami.
Místo toho rozdával sladkosti malým holčičkám, což ale nikomu paradoxně nepřišlo zvláštní. V sousedství ho měli za dobráka, říkali mu „strýček Joachim“ a nikdo se ho nebál.
Kroll si do svého bytu dokonce zval malé děti, ale rodiče byli přesvědčeni o tom, že je to jen obyčejný muž, který přemýšlí o založení rodiny.
Kdyby věděli, že se tenhle „strýček“ ukájí nad nafukovacími pannami, na kterých si vybíjel nejen své sexuální touhy, ale i agresi, asi by názor změnili hodně rychle. Později se přiznal, že jednou rukou masturboval a druhou pannu škrtil.
Nejvíce mu chutnalo maso mladých žen
Ve 22 letech se rozhodl, že se osamostatní, a odstěhoval se do Duisburgu. V tu dobu mu zemřela jeho matka a začala také jeho „kariéra“ násilníka a vraha.
Jen tři týdny poté, co matka zemřela, ubodal ve stodole Irmgard Strehl. A důvod? Chtěl s ní mít sex, ale kdyby byla naživu, tak by to nezvládl. Tělo, které bylo nalezeno pět dní po vraždě, vykuchal.
Posmrtně znásilnil většinu svých obětí. O rok později zabil Eriku Schuleter, kterou uškrtil. Po přestěhování do Duisburgu pokračoval dál ve svém šílenství.
Na další oběti, Petře Giese, se objevily známky kanibalismu, stejně jako u Moniky Tafel, kterou zabil v roce 1962. Ta byla pořezaná nad stehny. Kroll se později přiznal, že nejvíce mu chutnalo maso mladých slečen a dětí.
Dopaden kvůli vlastní chybě
Policie ale neměla žádné stopy, které by vedly směrem ke Krollovi. Naopak, z vraždy obvinila pedofila Waltera Quickera, který se pak na základě tohoto obvinění oběsil.
V roce 1965 měl Kroll na svědomí vraždu jediného muže Hermana Schmitze. Ten prováděl v autě milostné hrátky se svou partnerkou, což Kroll viděl. Tak mu prořezal pneumatiky, aby se Schmitz šel podívat. Kroll mu zasadil několik bodných ran, ale dívce se podařilo autem ujet a zachránit si život.
V roce 1966 uškrtil v parku Ursulu Rohling. I v jejím případě obvinila policie nesprávného muže, a to jejího snoubence Adolfa Schickela. Ten se následně utopil v řece.
Šílenství pokračovalo až do roku 1976, kdy měl za sebou vraždu dalších pěti žen. V tomto roce bylo nahlášeno také zmizení čtyřleté Marion Ketter, která udělala konečně jeho řádění přítrž.
Chycen nicméně nebyl kvůli bezchybné práci policie, ale kvůli své vlastní chybě. Ucpal totiž záchodovou kanalizaci ostatky lidského těla.
Všude bylo lidské maso
Když mu to řekl jeho spolubydlící Oscar Muller, Krohl mu klidně oznámil, že toaletu ucpal on, protože je blokována lidskými vnitřnostmi.
Instalatér rouru vyčistil a každý orgán vložil do kyblíku. V té době probíhalo ve městě pátrání po malé holčičce a policii rychle došlo, kdo to všechno má na svědomí.
Policie v domě Krolla našla příšerné věci. V hrnci byla ve vařící vodě ruka dívenky, v mrazáku zamražené kusy těl, všude po domě se válely sexuální pomůcky a v toaletě zbytky vnitřností.
Rodiče svou dcerku popisovali jako andílka, který se nechal nalákat na Krollovy sladkosti a milé řeči. Při zatýkání nekladl muž odpor, bylo jasné, jakou hrůzu způsobil.
Chtěl lék na svou „nemoc“
Kroll se následně přiznal ke čtrnácti vraždám mezi lety 1955 a 1976. Věk obětí se pohyboval od čtyř do šedesáti jedna let. Všechny oběti po smrti znásilnil, na tělech chyběly kusy masa.
Muž se přiznal, že v dospívání nebyl schopný dosáhnout žádného sexuálního vztahu, když byl při vědomí. Kvůli své retardaci si neuvědomoval, že policie pátrá po něm. Nesledoval žádná média, tudíž o rozsáhlých pátrání nevěděl.
Nejprve se přiznal jen k vraždě Marion, ale následně podlehl a přiznal se k dalším vraždám. Ve vězení prý naivně požádal o lék na svou „nemoc“ a tvrdil, že lidi jedl, protože neměl na jídlo a byl hladový.
Detektivům ale důkladně popsal, jak moc je lidské maso rozdílné od toho zvířecího. Psychiatry byl odhadnut jako sexuální sadista a psychopat.
Byl obviněn z osmi vražd a jednoho pokusu. Z některých činů už nemohl být obviněn, protože se staly dlouho před jeho zatčením a chyběly důkazy. Tresty za zločiny si navíc oseděl často i někdo jiný.
Trestu smrti unikl jen proto, že po druhé světové válce byl zrušen. Dostal devět po sobě jdoucích doživotí a následně byl označen za duševně nemocného a umístěn do nemocnice pro mentálně choré. Zemřel 1. července 1991 na infarkt.
Zdroj: Murderpedia,org, Allthatsinteresting.com
Autor: Barbora Turková
