Ve svém rodném Německu hrál během bohoslužeb v kostele na varhany a sousedé mu přezdívali otec. Byl mezi nimi oblíbený. Ve skutečnosti to byl masový vrah a kanibal, který snědl desítky tuláků.
Karl Denke se narodil 12. srpna 1870 v obci Oberkunzendorf. Když mu bylo deset, odstěhovala se jeho rodina do městečka Münsterberg, dnešní polské Ziebice (odtud i jeho přezdívka Kanibal ze Ziebice). Činný byl okolo první světové války.
Ve škole to moc velký šprt nebyl, ve dvanácti letech školu opustil a odešel z domova. Stal se zahradnickým učněm.
Nájemníci v domě neměli o ničem tušení
Po smrti otce získal rodinný statek jeho starší bratr a mladšího vyplatil. Ten si koupil dům v rodném městě. Peníze ale ubývaly, a tak pokoje v domě začal pronajímat a on sám se nastěhoval do bytu v prvním patře. V domě žili nájemníci, ale to mu nebránilo konat činnosti, které popíšeme níže.
Některé zdroje uvádějí, že začal vraždit v roce 1903, některé až v roce 1909. Denke si prý vedl záznamy o svých vraždách a první se uvádí, že spáchal 21. 2. 1903, proto je zřejmě pravděpodobné první datum. Jisté ale je, že nepřestal vraždit až do svého zatčení 20. 12. 1924. Poslední záznam v deníku má datum 20. 4. 1924.
Vážený občan, který hrál v kostele na varhany
Některé zdroje ale tvrdí, že první obětí byla Ema Sanders, dívka, která zmizela v roce 1909. Na její vraždu se přišlo až o patnáct let později. Varhaník z místního kostela si nicméně vybíral hlavně tuláky, bezdomovce a lidi na okraji společnosti, zkrátka ty, po kterých se nikdo nebude shánět.
Zval je do svého doma, kde je zavraždil a jejich těla sám pak konzumoval nebo je prodával na trhu jako zvířecí. Měl na svém kontě nejméně 30, ale zřejmě až 42 vražd.
Přišlo se na něj až v roce 1924, a to dost náhodou. Hospodářská situace toho roku nebyla vůbec jednoduchá, což se projevilo i na prodeji masa na místních trzích.
Jedním z prodejců byl i Denke, který byl považován za mírumilovného občana, starého mládence bez milostných avantýr, trochu suchara a zapřisáhlého abstinenta. Hrál v místním kostele na varhany a při pohřbech nosil kříž v čele průvodu.
Jeho dobrá pověst byla pryč
V neděli 21.12.1924, poslední adventní neděli, dojídali lidé sváteční oběd a těšili se na Vánoce. Jeden z nájemníků v Denkeho domě zaslechl slabé volání o pomoc, které vycházelo z Denkeho bytu.
Vyběhl ven a uviděl mladíka, který se potácel po chodbě a z hlavy se mu valila krev. Z místního bezdomovce Vincenta Olivera vypadla věta, že ho pan Denke napadl sekerou a pokusil se ho zabít. Jeho zachránce ho ihned odvedl na policii, které se v tu chvíli zkazily vánoční svátky.
Policie mu nicméně nevěřila, až poté, co lékař potvrdil, že si zranění nemohl způsobit sám, byl Denke odveden k výslechu. Denke tvrdil, že Oliver se k němu pokusil vloupat, a tak se musel bránit.
Policisté ho nicméně umístili do cely a šli se podívat k němu domů. Nikdo se ale už nikdy nedozví, proč Denke místní tuláky vraždil, protože když se policisté do cely vrátili, muž se tam houpal oběšený na svém vlastním kapesníku.
Prodával lidské maso?
Policisté byli v šoku, když viděli, co je u Denkeho bytě. Všude se prý válely kusy masa a kosti. Naložené byly v solném roztoku, mezi nimi byly i články prstů.
Zpráva, kterou napsal tehdejší Ústav soudního lékařství, popisuje, že maso bylo nevykrvené a začínaly se na něm projevovat posmrtné skvrny. Končetiny, hlava a pohlavní orgány chyběly.
V hrncích bylo dále nalezeno vařené maso pokryté lidskou kůží a vlasy, maso bylo měkké. Vypadalo to, že většina byla z hýždí a v jednom byla jen půlka porce. Denke musel sníst tu druhou.
Další lidské ostatky skrývala kůlna. Ve svém deníku Denke psal jména obětí, hmotnost jejich těl a celkově v něm důkladně popisoval svou práci. Lidem, kteří si od Denkeho koupili „vepřové“ maso, asi nebylo pak úplně dobře.
Nicméně ale neexistuje důkaz, že by Denke lidské maso opravdu prodával, což potvrdila i lékařská zpráva. Proč na první pohled ale vážený občan tohle dělal? Jednou z variant je pomsta společnosti za neschopnost partnerského vztahu, protože Denke žil celý život sám.
Na jeho činy se kvůli druhé světové válce trochu zapomnělo, ale ostatky lidských těl se ve Stawowské ulici nacházely ještě v 70. letech.
Zdroj: taborskydenik.cz, nasregion.cz, serialkillers.cz
Autor: Barbora Turková
